Článek
Maskovaní muži vtrhli dovnitř. Ozvala se ohlušující palba automatických zbraní. Kulky se zarývaly do těl přítomných mužů, kteří neměli šanci na útěk. Během několika vteřin bylo po všem. Devět mužů zůstalo ležet v kalužích krve, desátý zemřel cestou do nemocnice. Masakr ve Fontáně se stal nejbrutálnější mafiánskou popravou v historii Slovenska.
Ale kdo byl muž, jehož život skončil v pouhých 36 letech uprostřed restaurace? A jak se z obyčejného zloděje aut stal nejobávanější mafiánský boss jižního Slovenska?
Chlapec, který se stal monstrem
Tibor Pápay se narodil 18. září 1963. Na první pohled ničím nevynikal - dokonce byl popisován jako „génius průměrnosti“. Jeho inteligence i akademické úspěchy byly přinejlepším průměrné. Nic nenasvědčovalo tomu, že právě tento nenápadný muž jednou ovládne celou Dunajskou Stredu železnou pěstí.
Před sametovou revolucí se Pápay živil krádežemi aut, za což byl také uvězněn. A právě ve vězení se začala psát jeho cesta k moci. Když v roce 1990 přišla Havlova amnestie, která měla symbolizovat nový začátek pro Československo, pro Pápaye to byl začátek něčeho zcela jiného - jeho zločinecké kariéry.
„Amnestie, která měla být symbolem nové éry, se pro mnohé stala vstupenkou do světa zločinu.“
Krvavý vzestup k moci
Po propuštění se Pápay okamžitě vrhl do rozvíjejícího se podsvětí Dunajské Stredy. Zpočátku pracoval jako „pěšák“ pro tehdejší bosse - Milana Šipoše a Tomáše Vidu. Jeho úkolem byla zejména „špinavá práce“, kterou vykonával s děsivou důsledností.
Specializoval se především na ekonomickou kriminalitu - zejména na tzv. „fakturanství“. Celé to fungovalo jednoduše: založily se fiktivní firmy na tzv. „bílé koně“ - nastrčené osoby, které figurovaly jako oficiální jednatelé. Firma si objednala zboží na úvěr, ale nikdy nezaplatila. Když se o podvod začaly zajímat úřady, „bílý kůň“ jednoduše zmizel - často s „pomocí“ mafie. Jen v okrese Dunajská Streda bylo v roce 1994 nezvěstných 17 takových jednatelů.
Pápay se však od ostatních gangsterů lišil jednou zásadní vlastností - mimořádnou brutalitou. Neváhal použít násilí proti komukoliv, kdo mu stál v cestě. Neměl žádné morální zábrany. A právě tato nemilosrdnost mu zajistila rychlý postup v mafiánské hierarchii.
Když byl Tomáš Vida zatčen, Pápay ucítil svou šanci. Začal si budovat vlastní skupinu a systematicky likvidovat potenciální konkurenty. Milan Šipoš, který pochopil, že proti Pápayově brutální síle nemá šanci, raději uprchl do Maďarska, kde hledal ochranu u ruského mafiána Semjona Mogileviče.
Město hrůzy
Pod Pápayovou vládou se Dunajská Streda proměnila v město hrůzy. Jak místní říkali: „Čím menší území mafie ovládá, tím větší teror může páchat.“ A Pápay tento princip dovedl k dokonalosti.
Jeho muži vybírali výpalné od všech - od velkých podnikatelů přes obchodníky až po drobné farmáře prodávající zeleninu na místním trhu. Kdo nezaplatil, čelil brutálním následkům. Pápay se často osobně podílel na trestných výpravách. Svědci popisují, jak bil lidi přímo na ulici za domnělou neúctu, zatímco někteří policisté přihlíželi a nezmohli se na odpor.
Ve městě vládl zákon mlčení, podobný italské omertě. Kdo promluvil, riskoval nejen svůj život, ale i životy svých blízkých. Když zemřel někdo z Pápayových mužů, ve městě byl vyhlášen neoficiální smutek. Ti, kteří ho nedodrželi, byli tvrdě potrestáni.
„Dunajská Streda fungovala jako v době stanného práva. Lidé se báli vycházet po setmění. Strach byl všudypřítomný.“
Dunajská Streda – oáza bohatství uprostřed komunismu
Pro pochopení Pápayova příběhu je klíčové porozumět zvláštnostem Dunajské Stredy. Toto město, ležící v srdci úrodného Žitného ostrova, bylo vždy výjimečným regionem. Díky mimořádně úrodné půdě se zde dařilo pěstování ovoce a zeleniny ve velkém měřítku.
Co činilo Dunajskou Stredu unikátní, bylo povolení podnikat v zemědělství i během komunistického režimu. Zatímco ve zbytku země byly soukromé podniky potlačovány, zdejší zelináři a ovocnáři se stali jakýmisi místními „šlechtici“. V době, kdy ve městech panoval nedostatek čerstvé zeleniny, jejich produkty byly vysoce ceněné a přinášely nebývalé zisky.
Dunajská Streda byla také okresem s nejvyššími úsporami na Slovensku právě díky tomuto „zelinářskému zlatu“. Když přišla politická transformace, region už měl značný kapitál, který mohl být investován – nebo zneužit.
Dalším klíčovým faktorem byla silná maďarská komunita, která zde tvořila většinu obyvatelstva. Tato kulturní odlišnost vytvářela určitou izolaci od zbytku země a podporovala silné vnitřní vazby – což bylo později zneužito mafiánskými strukturami k udržení zákona mlčení.
Mocné kontakty
Pápay nebyl jen brutální násilník. Byl také strategický myslitel, který si uvědomoval, že pro nerušený zločinecký „byznys“ potřebuje kontakty na těch správných místech. Proto navázal spolupráci s náměstkem Slovenské informační služby (SIS), Jaroslavem Svěchotou.
Toto spojenectví mu poskytlo neocenitelnou ochranu. Svěchota měl údajně přímé spojení na všechny krajské a okresní ředitele policie. Díky těmto kontaktům mohl Pápay operovat prakticky bez omezení. Existují dokonce spekulace, že se podílel na likvidaci Róberta Remiáše, klíčového svědka v případu únosu syna tehdejšího prezidenta Michala Kováče.
Osudová chyba
Po letech neomezené moci však i Papa Joe udělal osudovou chybu. Ten den, 25. března 1999, se se svými pobočníky sešel v restauraci Fontána. Byli však neozbrojení a bez osobních strážců - něco, co by si za normálních okolností nikdy nedovolili.
Dodnes není jasné, kdo stojí za masakrem ve Fontáně. Spekuluje se o návratu Milana Šipoše, který se přišel pomstít, o zradě v Pápayových vlastních řadách, nebo dokonce o tom, že se stal nepohodlným pro své mocné kontakty ve státním aparátu.
Jisté je, že vražedný útok byl proveden s vojenskou precizností. Střelci použili útočné pušky vzor 58 a vystříleli celkem 113 nábojů. Papa Joe a jeho impérium padli v jediném krvavém okamžiku.
Dědictví strachu
Je ironií osudu, že region Dunajská Streda, kdysi známý svou mafiánskou činností, dnes získává mezinárodní uznání za produkci úspěšných bojovníků MMA. Možná je to důsledek tvrdého života v oblasti, kde přežití často záviselo na schopnosti se bránit.
Příběh Tibora „Papa Joea“ Pápaye je temnou kapitolou slovenské historie. Ukazuje, jak snadno může v období společenského chaosu a transformace získat moc člověk bez morálních zábran. Jeho krátká, ale krutá vláda změnila životy tisíců lidí a zanechala na Dunajské Stredě jizvy, které se hojí dodnes.
Zaujal vás příběh mafiánského bosse Papa Joea? Chcete se dozvědět více o temných postavách slovenského podsvětí 90. let? Napište do komentářů, o kom byste si rádi přečetli příště!
Zdroje
Encyklopedické zdroje:
Novinové a publicistické zdroje:
Archivní zdroje:
Očití svědci a vzpomínky:
