Článek
Maximální nadmořská výška tohoto města je 15 m. Nádhera. Na první pohled vypadá jako standardní přímořské letovisko, neurazí, nenadchne.
Jeho původ ale sahá do fénického a řeckého období, kdy se nazývalo Maenoba a bylo důležité pro obchod. Dnešní název pochází z 10. nebo 11. století a pokud víme, že „torre“ znamená věž a „mar“ je překvapivě moře, nepřekvapí nás, že jde o strážní a obrannou věž. Obrana se týkala hlavně pirátů. Jinak se tady nic světoborného nestalo. Býval tady hrad, ale to, co z něj zbylo, bylo přestavěno na obytné domy.

Věž už tam dnes nestojí, maják zůstal
V polovině 19. století zde vzkvétalo cukrovarnictví. Rozvoj města souvisí se zavedením železnice a silnice na konci 19. a začátku 20. století. Ve 20. letech 20. století zde bylo vybudováno několik lázní a město se tak zaměřilo na turistický ruch.
Během svého pobytu jsme se zaměřily na koupání, opalování a vysedávání v plážovém baru. A trochu nakupování.
Zjistila jsem, že poslední bójka, ke které jsem plavala, je od břehu vzdálená 200 m. Je to standardizováno a souvisí to se španělským zákonem o pobřeží.
Více podrobností na mém kanále
Naše nakupování se týkalo především potravin a suvenýrů, ale všechny tři jsme si odvezly i něco na sebe. Niki si koupila sukni a overal a Džejn teplé kalhoty a šátek. A já dvoje šaty. Lehounké, letní.
V zásadě se neodehrálo nic, co by stálo za řeč, kromě Džejniných takříkajíc jídelních neúspěchů. Na jednu večeři jsme si s Niki daly něco, co se jmenuje flamenquín. Dala jsem si to proto, že název připomíná flamenco. Je to vepřová panenka nebo vařená šunka, jako v našem případě, omotaná sýrem a jamonem, obalená v těstíčku a usmažená. Slovo flamenco znamená jednak tanec, druhak plameňáka a třeťak to taky může znamenat „vlámský“, což je severní část dnešní Belgie.

Torre del Mar je typické přímořské letovisko
Je odvozené, jak je na první poslech patrné, z latinského flamma, plamen. Plameňák to má ve jméně i v češtině, flamenco je plamenný tanec, a Vlámové měli plamenné vlasy, což bylo ve Španělsku obzvlášť nápadné. Traduje se, že název jídla flamenquín je vlastně zdrobnělila „malý Vlám“, protože barva osmaženého těstíčka připomínala barvu vlasů vlámských pobočníků krále Karla I. Nebo tak barva taky mohla připomínat plamen a nebo tvar nohy plameňáka. Ono je to jedno, ale já jsem pídivý typ. Pro nás je důležité, že flamenquín stál asi 13 € a byl fakt dobrý. Džejn si, pod vlivem toho, kolik jsem toho dostala při včerejší objednávce kozího sýra v Seville, dala taky něco, co měl být sýr. A čekala, že dostane něco podobného. Donesli jí prkénko s nakrájeným sýrem a miniaturními suchary. Za 11 €.

Flamenquín má barvu ohně, nebo narezlých vlasů, nebo vypadá jako noha plameňáka
Druhý kopanec se odehrál přímo v restauraci Radar. My s Niki jsme si daly nějakou směs mořských plodů pro 2 osoby. Byla toho hromada a většina těch potvor byla dobrá. Taky smažená v těstíčku. Vždycky jsem si myslela, že středomořská kuchyně je lehká. Zdejší jídla mě vyvedla z omylu. Dočetla jsem se, že je to proto, že kvůli vysokým teplotám bylo nutné všechno tepelně zpracovat, aby se to nezkazilo. Džejn si dala něco bramborového. A donesli jí… hranolky. Prohlásila, že už si bude dávat jenom to, co my, protože už tak nechce dopadnout.
Jenomže… Poslední den našeho pobytu jsem se vydala kupovat suvenýry, protože jsem chtěla salamandra a býka na ledničku, a Niki s Džejn si šly na večeři koupit plněnou bramboru s honosným názvem Patatas asadas La Jábega, přičemž Jábega je název té restaurace a patatas asadas jsou, naprosto prozaicky, pečené brambory. Brambora se upeče, vnitřek se rozmačká a pak se přidají ingredience podle výběru, tuňák, sýr, cibule. Nakonec se to zalije nějakou speciální omáčkou, která obsahuje kyselou smetanu. Džejn po tom zahlídala celou dobu našeho pobytu a poslední večer si chtěla spravit chuť.

Kromě modré oblohy se nám líbily i květiny, které u nás moc nerostou
No… Když jsem se vrátila z nákupu suvenýrů, nadmíru spokojená se svými úlovky, holky seděly na gauči, měly vedle sebe papír od brambor a tvářily se jak papuč. Niky se dokonce držela za břicho. Podle souhlasného sdělení obou to stálo za houby. Džejn říká, že kdyby tam nebyla ta omáčka, která byla hrozně kyselá, tak by to mohlo být dobré. Dočetla jsem se, že do tradičního receptu kyselá smetana nepatří, je to způsob přípravy zavlečený do plážových barů z Ameriky. Což nevyžaduje další komentář.





