Článek
Dlouho jsem si myslela, že jsem jen nezvládala tlak, nebyla dost týmová a že mám problém s autoritou. Cítila jsem vinu, že nechci trávit večery, víkendy a soukromí s pracovním kolektivem.
Dnes už si to nemyslím
Pochopila jsem, že zdravý leader lidi vede tak, aby rostli, stávali se samostatnější, jistější, schopnější. Pracovní tým není skupima slepých stoupenců bez rodiny, soukromí a vlastního úsudku.
Když jsem četla o kutnohorské sektě a jejím fungování, zamrazila mě až překvapivá podobnost základních principů: Jeden člověk se stane středem světa. Kolem něj vznikne kruh věrných. Ostatní se učí odhadovat, co si přeje. Pochybnost se trestá, odchod se bere jako zrada, jinakost je zakázána a kritika zvenčí jen posiluje pocit, že „oni nám nerozumí“ a „my jsme výjimeční.“
Čím víc toho skupina společně překročí, tím těžší je přiznat, že se překročila hranice. Tím, co skupina tolerovala, čemu se přizpůsobila, na tom se účastnila.
A právě tam vzniká past společné viny
V mém případě to začalo příslibem společného růstu, nových příležitostí a zkušeností, sounáležitosti a vzájemného pochopení. Byla jsem oslabená těžkým životním obdobím a vidina toho, že patřím do týmu, který táhne za jeden provaz byla lákavá. Postupně jsem začala vnímat, že kdo není s námi, je proti nám. Kdo má vlastní přátele, zájmy nebo potřebu být někdy sám, ten se odděluje a nepřiměřeně narušuje jednotu.
Postupně jsem cítila čím dál větší tlak. Pracovní i osobní. Nestačilo dokončovat včas a dobře úkoly. Bylo potřeba patřit. Souhlasit. Pít, když se pije. Smát se, když se směje. Chodit tam, kam se chodí. Mlčet o čem se mlčí. A nikdy nenarušit obraz, že všechno je vlastně normální.
Tým se stal uzavřeným světem s vlastním slovníkem, pravidly a tresty
Autoritu nadřízeného podporovala úzká skupina jeho nejbližších. Ti jeho moc drželi při životě a zabraňovali přímé konfrontaci.
V mém případě hrála zásadní roli jeho manželka. Byla součástí pracovního prostředí, ale její vliv nekončil pracovní dobou. Přeléval se do soukromí, sociálních sítí, osobních zpráv, neformálních setkání, pozvání i nepozvání. Často určovala, kdo je ještě „náš“ a kdo už začíná být problém. V praxi fungovala jako strážkyně správného postoje. Zvláštní kapitolou byl alkohol, těhotenství a ženské tělo.
Jeden z nejsilnějších diktátů se týkal mateřství
Tato osobní životní změna přestala být intimní věcí ženy. Stala se selháním vůči skupině. Aby žena zůstala přijatelná, musela se naučit správně mluvit o těhotenství, dítěti, porodu, vlastním těle i mateřství. Musela převzít negativní, pohrdavý nebo alespoň silně odtažitý postoj. Dát najevo, že dítě je obtíž, kterou chce co nejrychleji odložit, nijak ji neomezí a nevezme jí „svobodu“ být týmu dostupná, výkonná, zábavná, použitelná.
Kdo tenhle postoj nepřijal, přestal být brán jako součást. Člověk rychle pochopil, že nejde jen o názor na mateřství ale o poslušnost.
Kdo nepil, nepil proti nám
Odmítnutí alkoholu znamenalo vybočení. Mohlo spustit narážky, výslechy i podezření z těhotenství.
Vedle manželky stála jeho pravá ruka. Věrný zástupce. Člověk, který nemusel být hlavním vůdcem, ale pomáhal vytvářet atmosféru, ve které se odpor nevyplácel.
Tak vzniká vnitřní kruh
Vůdce nemusí všechno říkat sám. Někdo jiný za něj testuje náladu, trestá odchylku, posílá soukromou zprávu, vynechá člověka z pozvání, pronese narážku, dá najevo, že se o vás mluví. A vůdce může zůstat nad věcí.
Nejchytřejší manipulace člověka jen nezastraší. Zatáhne ho dovnitř. Udělá z něj spolutvůrce prostředí, které mu ubližuje. Nejdřív jen mlčíte. Pak se smějete věcem, které vám nejsou příjemné. Pak se přizpůsobíte. Pak se někoho nezastanete. Pak sami opakujete věty, kterým úplně nevěříte. Pak někoho nepozvete, protože „se to nehodí“. Pak se přidáte k pomluvám, protože nechcete být další na řadě.
A najednou už nejste jen člověk pod tlakem. Jste součást systému
Právě tím se vůdce stává nedotknutelným. Ne proto, že by všichni věřili, že má pravdu. Ale protože mnoho lidí už bylo nějak zataženo dovnitř. Každý něco viděl, něco přešel, u něčeho mlčel. Každý se někdy bál. A kdo by promluvil, musel by zároveň přiznat, že byl součástí prostředí, které pomáhalo ničit druhé.
Manipulátor výhružku nemusí pořád vyslovovat. Stačí, že všichni vědí. Nikdo nebude svědčit jen proti němu. Protože by tím trochu svědčil i proti sobě. Religionista Zdeněk Vojtíšek při popisu sekt dlouhodobě upozorňuje, že problém není jen v „divné víře“. Důležitá je struktura moci, vztah vůdce a následovníků, manipulace, sociální kontrola a závislost. V jeho odborném textu o sektách se objevuje i téma psychické zátěže při vstupu člověka do radikálního nového náboženského hnutí a dopadu na jeho blízké. A právě tahle optika mi pomohla pochopit vlastní zkušenost.
Každé náročné či toxické pracoviště není sekta. Ale některé pracovní kolektivy používají podobné mechanismy: charisma, izolaci, loajalitu, tlak, strach z vyčlenění a vůdce, který se tváří jako člověk, bez něhož ostatní neobstojí.
Špatný šéf ještě není sektářský vůdce. Ale mechanismus moci může být podobný.
Závěr
Guru roste postupně. Nejdřív pomůže. Pak začne vysvětlovat svět. Potom určovat, kdo chápe a kdo nechápe. Začne nárokovat výjimky. Nakonec vytvoří prostředí, ve kterém lidé neřeší, co je správné, ale co by si přál on.
Sekta, která se tváří jako leadership, nemusí mít žádnou duchovní nauku. Stačí jí vůdce, vnitřní kruh a pravidla, která se nesmí zpochybnit.
Dobrý leader nepotřebuje vlastnit lidi. Chce, aby tým zvládl víc, unesl nesouhlas, držel hranice a rostl i bez něj.
Použité zdroje
Seznam Zprávy: Kutnohorská sekta: uřezané prsty a tři mrtví. Guru lidem tvrdil, že je Bůh.
Seznam Zprávy: Brutální týrání skončilo smrtí. Začal další proces s kutnohorskou sektou.
Seznam Zprávy: Jaký byl guru kutnohorské sekty? Dělal 222 kliků denně a chtěl doma pořádek.
Seznam Zprávy: Zubařka a učitelka odsouzeny. Vraždu nelze akceptovat, ani když pevně věřily.
Seznam Zprávy / podcast 5:59: Vražda velkého manipulátora: proč padly tresty v kauze kutnohorské sekty.
iROZHLAS: Vražda na Jižním Městě: případ kutnohorské sekty.
iROZHLAS: Byla kutnohorská sekta v Česku ojedinělá? Na dotazy odpovídal religionista Zdeněk Vojtíšek.
iDNES / ČTK: Znalci: Členové kutnohorské sekty měli strach z vůdce, ale věděli, co dělají.
Zdeněk Vojtíšek: Sekty.
Zdeněk Vojtíšek: Nová náboženská hnutí a jak jim porozumět.
Zdeněk Vojtíšek: Nová náboženství a násilí. Karolinum, 2017.
