Článek
Amaghlobeli a ostatní proti Gruzii
V daném případě byly impulsem všeho podněty běžných občanů poukazující na svévolné postupy v rámci celního odbavování prováděného gruzínskými pohraničníky na státní hranici.
Novináři proto odcestovali do Turecka a při návratu zpět (volně cit.:) „po absolvování pasové kontroly vstoupili, aniž by měli co deklarovat, do omezeného pásma celní kontroly.“1 Tam začali dělat rozhovory s odbavovanými osobami a fotografovat celé místo.
Až následně byli celníky varováni, že brání standardnímu průběhu procesu a že by měli místo opustit, neboť nemají nic k celní deklaraci. Novináři toto odmítli a odvolávali se na svobodu výkonu novinářské profese.
A tento argument drželi i následně, jako svoji obranu proti pokutám, které jim byly uloženy za správní delikt neuposlechnutí příkazů celníků podle celního řádu, což dospělo právě až před ESLP jako tvrzené porušení práva na svobodu projevu, respektive práva novinářů shromažďovat a šířit informace.
Neplatí absolutní imunita
ESLP přiznal novinářům dlouhodobě akceptovaný status hlídacích psů demokracie2 a zopakoval, že omezení investigativní práce novinářů musí být hodnoceno velmi přísně, aby takovými zásahy nedocházelo k ohrožení role sdělovacích prostředků a jejich významu pro rozvoj demokratické společnosti.
Zároveň však zohlednil, že v tomto konkrétním případě
- celé věci nepředcházelo zamítnutí žádosti novinářů o povolení vstupu na dané místo, neboť žádná taková žádost ani podána nebyla;
- novináři mohli postupovat alternativně a rozhovory s právě odbavenými osobami dělat až při výstupu z omezeného pásma;
- novináři mohli zkusit vstoupit do omezeného pásma inkognito, nicméně jakmile o to byli důvodně požádáni, měli uposlechnout a místo opustit;
- vnitrostátní úřady a soudy rozhodovaly odůvodněně a s vypořádáním se se „speciálním“ postavením novinářů;
- vnitrostátní úřady a soudy nikterak nezakázaly ani neomezily, aby novináři využili materiály, které v omezeném pásmu získaly.
ESLP proto dospěl k závěru, že v tomto případě (uložením pokut) nedošlo k ohrožení výkonu novinářské profese, respektive k omezení sbírání informací a sdělování skutečností veřejnosti.
Soud naopak zdůraznil, že Článek 10 (Evropské úmluvy o lidských právech) nepřiznává novinářům zcela neomezenou svobodu projevu, a to ani pokud jde o mediální pokrytí záležitostí vážného veřejného zájmu.
…bez ohledu na zásadní roli, kterou v demokratické společnosti hrají média, nemohou být novináři …osvobozeni od povinnosti dodržovat běžné trestní právo… Jinými slovy, novinář se nemůže domáhat výlučné imunity vůči trestní odpovědnosti pouze z toho důvodu, že… byl dotyčný trestný čin spáchán při výkonu jeho novinářské profese.
___________________________________
1 rozsudek ESPL ze dne 20. 5. 2021 ve věci č. 41192/11 – Amaghlobeli a ostatní proti Gruzii
2 srov. např. rozsudek ESPL ze dne 28. 3. 2013 ve věci č. 14087/08 – Novaya Gazeta a Borodyanskiy proti Rusku
