Článek
Dělá všechno správně. Je slušný, pozorný, spolehlivý, nehraje žádné hry, odpovídá na zprávy, pomůže, když je potřeba, a k ženě se chová s respektem. A přesto slyší: „Jsi skvělý, ale vidím tě jen jako kamaráda.“
Vedle něj pak může stát muž, který není zdaleka tak ochotný, občas ji nechá čekat, má vlastní program, umí říct „ne“ – a přesto je o něj větší zájem.
Tak kde je sakra problém?
Je možné, že ženy ve skutečnosti nechtějí hodné muže? Nebo jsme si jen spletli „být hodný“ s něčím úplně jiným?
Pravda je trochu nepříjemnější. Slušnost a laskavost jsou skvělé vlastnosti. Samy o sobě ale ještě nevytvářejí přitažlivost. A někdy se za nálepkou „jsem hodný“ skrývá nejistota, potřeba zavděčit se nebo očekávání, že za všechno to dobré chování přijde zasloužená odměna.
Podívejme se na tři důvody, proč může být „hodný kluk“ paradoxně méně atraktivní, než si myslí.
1. Hodný neznamená automaticky sebevědomý
Tohle je možná největší nedorozumění.
Slušnost není totéž co slabost. Problém nastává ve chvíli, kdy se z „hodného chlapa“ stane muž, který neumí říct ne.
Udělá všechno, co si partnerka přeje. Přizpůsobí dovolenou, restauraci, program na víkend i vlastní názory. Konflikt raději rychle ukončí větou „mně je to jedno“. A když se ho někdo zeptá, co vlastně chce on, chvíli přemýšlí.
Takový muž může být bezvadný člověk. Ale zároveň nemusí působit příliš přitažlivě.
Sebevědomí totiž není křičení, machrování ani dominance. Je to mimo jiné schopnost říct: „Tohle nechci.“
2. Přitažlivost není pracovní pohovor
Kdybychom vybírali partnera podle tabulky, hodný a slušný muž by měl často vyhráno.
Spolehlivý – ano.
Věrný – ano.
Pracovitý – ano.
Pomůže v domácnosti – ano.
Nechodí opilý domů – ano.
Jenže partnerský vztah není výběrové řízení na zaměstnance roku.
Kromě charakteru funguje také chemie, humor, sebejistota, vzájemná přitažlivost a určitá dávka napětí. A tyto věci se nedají jednoduše odškrtnout v seznamu vlastností.
Právě proto může být žena dokonale schopná ocenit slušnost nějakého muže, ale přesto k němu necítit partnerskou přitažlivost.
A není to nespravedlnost. Stejně tak muž nemusí chtít vztah se ženou jen proto, že je hodná, chytrá a spolehlivá.
3. Někteří „hodní kluci“ očekávají odměnu
A tady se dostáváme k největšímu problému.
Někteří muži nejsou hodní proto, že takoví skutečně jsou. Jsou hodní jako investoři. Pomáhají, poslouchají, kupují dárky a celé týdny čekají, že za to přijde odměna v podobě lásky, sexu nebo vztahu.
Když nepřijde, objeví se pocit křivdy:
„Po tom všem, co jsem pro ni udělal!“
Jenže slušnost není směnný obchod.
Žena nikomu nedluží vztah jen proto, že se k ní muž choval hezky. Stejně tak muž nikomu nedluží lásku jen proto, že mu někdo věnoval pozornost.
Skutečně hodný člověk totiž nepotřebuje ke své slušnosti účtenku.
Takže problém není v hodných chlapech
Ve skutečnosti není nic špatného na tom být hodný, slušný a spolehlivý. Právě naopak.
Problém nastává tehdy, když muž zamění slušnost za podřízenost, obětavost za zoufalou snahu zavděčit se a laskavost za obchodní nabídku.
Ideální partner totiž nemusí být ani „hodný ňouma“, ani arogantní frajer.
Může být slušný a zároveň sebevědomý.
Ohleduplný a zároveň umět říct ne.
Věrný a zároveň mít vlastní život.
A hlavně – může být dobrým člověkem, aniž by očekával, že mu za to někdo automaticky přidělí vztah.
Protože ženy ve skutečnosti často neodmítají hodné muže. Odmítají muže, kteří si myslí, že samotná hodnost je vstupenkou do partnerského vztahu.
