Ach jo - moje oblíbená knížka

Můj oblíbenec Robert Fulghum je v Česku známý především svou knihou „Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce“. Já však dnes doporučím a laskavě rozeberu jeho někdy neprávem opomíjenou knihu - „Ach jo“.

Toto dílo, vydané v roce 1991 v Odeonu, přináší směs krátkých esejů, zamyšlení a anekdot, které čtenáře vybízejí k tomu, aby se na život podíval s nadhledem, empatií a občas i s humorem.

Fulghum opět ukazuje, jak obyčejné životní momenty a zkušenosti mohou mít hluboký význam, pokud jim dáme prostor a zamyslíme se nad nimi.

Fulghum píše jednoduchým, ale současně docela hlubokým „farářským“ způsobem, který oslovuje široké spektrum čtenářů. Od zedníků po vysokoškolské pedagogy.

Textíky v knize jsou krátké, většinou několik stránek dlouhé, což dává čtenáři možnost knihu otevřít kdekoliv a pustit se do čtení bez nutnosti sledovat chronologii nebo konkrétní dějovou linii. Ideální třeba do MHD či do čekárny k lékaři či veterináři.

Autor se vyhýbá složitým umělým filozofickým úvahám a místo toho nachází krásu a moudrost v každodenních situacích.

Například v jedné z esejí popisuje Fulghum své zamyšlení nad koštětem. V rukou mistra dokáže i tak obyčejný předmět jako koště evokovat myšlenky na jednoduchost a krásu lidské práce. Tento styl psaní je typický pro Fulghuma – nachází magii v maličkostech a proměňuje je v metafory pro širší otázky života, lásky a smyslu.

Hlavním rysem Fulghumova psaní je jeho lidskost. Autor nás provádí světem, ve kterém se snažíme porozumět sobě i ostatním, často prostřednictvím nečekaných zážitků. Fulghum se nebojí reflektovat své vlastní slabosti, nejistoty a chyby, což ho činí nesmírně přístupným. Mimo jiné přiznává, že kradl svým dětem peníze z pokladničky a snědl jim v noci cukroví, což bychom od pastora jistě nečekali. Přiznání takových poklesků by nebyl schopen snad ani lidovecký poslanec. I přesto je jasné, že Fulghum svou rodinu miluje, i když občas byl sveden ďáblem na scestí.

Kniha „Ach jo“ není o hledání velkolepých odpovědí na životní otázky, ale spíše o přijetí života takového, jaký je – s jeho absurditami, radostmi i smutky.

Fulghumova témata se často dotýkají vztahů, hodnoty přátelství, rodiny a smyslu pro humor. Rád připomíná, že svět není dokonalý a že je důležité smířit se s vlastní nedokonalostí.

Ergo kladívko, „Ach jo“ není kniha, která by měla člověka změnit od základů, ale spíše ho povzbudit k tomu, aby si uvědomil, že život nemusí být složitý a že krása se skrývá v těch nejbanálnějších okamžicích.

Asi by bylo nošením nočních ptáků do Athén psát, že R.F. má skvělý smysl pro humor, jakoby snad nebyl ani Američan a kněz.

Kniha je tudíž plná inteligentního humoru, ačkoliv jde často o humor jemný a nenápadný. Fulghum se vyhýbá ostrým satirám a spíše se usmívá nad lidskými slabostmi. Dokáže humorně psát o zážitcích, které jsou nám všem blízké – o malých každodenních trapasech, podivnostech či radostech, které nám život přináší.

Fulghumův humor není zraňující (v jakém si libují třeba dnešní tiktokeři a tiktokerky), ale spíše hřejivý a uklidňující. Čtenáři často vyvolává úsměv na tváři, protože se snadno dokážeme identifikovat s jeho postřehy.

Závěr

Kniha „Ach jo“ od Roberta Fulghuma je dalším příkladem jeho mistrovského vyprávění. Je to kniha, kterou můžete číst kdykoliv, bez ohledu na náladu. Ať už hledáte krátké zamyšlení před spaním, nebo potřebujete úsměv během hektického dne, „Ach jo“ vám poskytne příjemný únik do světa, kde je každý okamžik něčím zvláštní.

Knihu opravdu upřímně doporučuji.