Článek
Nastoupíte do šaliny (to je něco jako tramvaj, ale jezdí to po vesnici, jak říkávají naši pražští (ne)přátelé) a první, co vás zaujme, je neuvěřitelná „obratnost“, s jakou (většinou mladí) lidé balancují na jedné noze s batohem na zádech a mobilem v ruce.
V jedné ruce s chytrým telefonem, chytřejším než mnohá paní učitelka, a ve druhé s kelímkem kávy z nejnovější předražené hipsterské kavárny. Anebo nově bubule-tea pardon Bubble tea. Ten lahodný ovocný či mléčný bublinkový nápoj, který vznikl díky lidské vášni pro experimentování a který se tak těžko dostává ze saka či svetru.
Jen trnete, aby vás nepolili kávou či večer nepošpinili kebabem. Ona ta čistírna dnes také není zadarmo, paní primátorko.
Pak tu máme ten fascinující jev, kdy se z trolejbusu či šaliny stává diskotéka. Každý má sluchátka, která hraje nejen pro něj, ale i pro široké okolí. Lidé dnes nejsou lakomí, rádi se o hluk rozdělí. „Sdílená hudba“ - řekl by asi pirátský radní.
Mládežník se pohupuje do rytmu, jako by se procházel po ulicích New Yorku, Brnoxu či Petržalky, a ne seděl vedle vás v brněnské tramvaji číslo 12.
A když se jim omylem podíváte přes rameno na displej, uvidíte, že někdy nesynchronizují jen hudbu, ale i svůj Instagramový feed, kde lajkují příspěvky rychleji, než byste dokázali vůbec říct „Konečná, prosíme, vystupte“.
Ale nesmíme zapomenout na fenomén „mladí a expanze“. V Brně to znamená, že dva či tři mladí zaberou minimálně čtyři místa k sezení. Jeden se rozvalí jako doma na gauči, druhý si položí batoh na vedlejší sedadlo, třetí s lehkou netečností k okolí natáhne nohy přes uličku. A vy, unavení po práci, se skromně přimáčknete do jednoho volného místa vedle, přemýšlejíc, jestli by vám vůbec dovolili si sednout, kdybyste byli o pár let mladší.
O batozích zabírající další místa by se dal napsat celý další fejeton.
A co teprve, když přijdou na řadu dveře. Mladí lidé mají v Brně úžasnou schopnost stoupnout si do dveří. A tam stát s batohem na zádech celou cestu, a vystupujícím zavazet a zavazet.
Zmínění lidé prostě nepostupují dále do vozu. Zkrátka nastoupí se sebejistým výrazem Leoše Mareše či youtubera Mikýře, ale již nepostoupí logicky dále do vozu. Jednoduše vytvoří „špunt“ u dveří, a ostatní pak komfortně nastoupit či vystoupit.
A vrcholem pak je, když se přes ně musí ostatní cestující veřejnost prodírat do vozu, tak se ještě „špuntosaurové“ tváří mega dotčeně (řečeno slovníkem dnešní mládeže). Anebo dokonce situaci rádoby uraženě povýšeně komentují, aniž by řádně reflektovali svůj zásadní díl viny. Ergo kladívko, jako by osoba, která řádně nastupuje po nich, mohla za vzniklou kolizní situaci. Neskutečné!
V rámci fair-play na závěr dodejme, že tyto vylomeniny v MHD, žel, nedělají jen mladí. A neděje se to jenom v čarokrásném statutárním městě Brně.
Sláva veřejné hromadné dopravě!
