Článek
Ach, ta dnešní mládež! Neustále čteme, jak je neuctivá, nevychovaná, ba přímo zpupná vůči nám starším a pokročilým. Dnešní vnučky prý neudrží ani nákupní tašku, natož pak úctu k moudrým šedinám. Ale co když je to někdy i trochu jinak?
Vánoce 2019, Brno
Patnáctiletá Adélka, dívka tichá, skromná, s jemnou povahou a pletí jako porcelán, dokončila svou první brigádu. Pracovala v hipsterské literární kavárně, kde mj. myla hrnky a utírala stolky od matcha latté s karamelovým dipem a občas i obsluhovala moudré dvacetileté dámy a pány.
Dvakrát nesla presíčko dokonce i samotnému doktorandovi (to byl její tajný „crush“), ten měl tak krásný úsměv a nechal jí tři koruny nezdaněného dýška. I ta stará, skoro osmnáctiletá rašple Hedvika, která bude příští rok maturovat, jí to nenápadně, po lidovecku, záviděla.
Adélčinou odměnou za celou skoro týdenní prosincovou brigáda byla hrstka stokorun a pár dvoustovek. Píše se rok 2019, takže pracovala tzv. bez účasti státu (bus), tedy „na černo“, jak by řekl konzervativní rasistický boomer. Takže celou výplatu měla ta malá šibalka, jen pro sebe, neplatila z toho žádné daně, ani zdravotní pojištění.
Adélka se rozhodla se podělit s milovanou babičkou. Inu, co by to bylo za Vánoce bez dárků?
„Babi, tohle je pro tebe,“ zašvitořila vnučka na Štědrý večer a podala své babičce obálku s neuvěřitelnou částkou 100 korun českých.
Co na tom, že je to suma, za kterou si dnes nekoupíte ani pořádný oběd? Pro Adélku to byla oběť hodná antické tragédie. Navíc tehdy platily peníze více než dnes. Ostatně to bylo ještě před Fialovou rekordní inflací.
Babička Růženka, legenda rodiny a pamětnice všech šesti druhů socialistických salámů i nedostatku toaletního papíru, obálku rozbalila, chvíli zkoumala obsah a pak… se rozesmála tak, že sousedé o dvě patra výš málem volali na linku 158. Či spíše na psychiatrii do Černovic.
„Za to toho moc nepořídím, ty malá spořilko,“ excitovaným způsobem řekla bába, jakoby napodobovala Halinu P. nebo Markétu P.A., třesoucí se smíchy.
Adélka ztuhla. Vánoční světýlka zhasla a její pubertální srdce puklo jako ledová kra na Svratce.
Zraňující maličkosti
Může nám to připadat jako drobnost, ale není to právě takový moment, který formuje charakter? Adélka si tehdy uvědomila, že dobrý skutek zůstane často nepotrestán pouze tehdy, když ho neuděláte.
A babička? Ta dodnes tvrdí, že jí stokoruna v roce 1960 vydržela týden, ale v roce 2019 to byl ikonicky směšný pakatel, tak proč by měla lakotná vnučka za tuhle částku čekat vděk?
Závěrem
Mladí lidé, přestaňte si myslet, že všechno vyřešíte dobrými úmysly. A vy, starší, zkuste někdy ocenit i malé gesto. Možná si to neuvědomujete, ale stokoruna v roce 2019 znamenala víc než jen hodnotu dvou jízd šalinou. To co je pro vás maličkost, je pro mládež často velká událost.
Jak říkají mj. i indičtí jogíni – pro šedesátiletého starce, který již podstoupil desetitisíce souloží, malý polibek nic neznamená, ale pro patnáctiletého jinocha i malý polibek může znamenat opravdový zázrak. Nesmějme se mladým. Čím jsou nyní oni, byli jsme i my.
A jestli jste tohle celé dočetli až sem, tak se na chvíli zastavte a zamyslete, zda jste letos svým blízkým nepokazili Vánoce nějakou podobnou nevinnou poznámkou.
