Článek
Kdo projel Žďárem bez zastavení,
ten přišel o kus životního potěšení.
Na nádraží se zeptej každého chlapa:
„Kde se dobře najíst?“
– „Ve Vesně!“
Kde to je?
- Jářku Jardo, zde je mapa.
Tam řízek není žádný levicový drobek,
co zmizí dřív, než řekneš „Paroubek“.
Pěkně zlatý, poctivý, křupavý jak má být,
takový se neomrzí, ten se dá jen ctít.
A bramborák? To je písnička stará,
voní po česneku od jara do jara.
Majoránka s česnekem drží pevnou stráž,
člověk sní jeden… a další
by chtěl zas.
K tomu Zonka třebíčská – to je známá věc,
lepší společník než leckterý poslanec
či povstalec.
Bublinky třebíčské
zacinkají o sklenici,
a svět je rázem o něco víc
k smíchu i k písni.
A ceny? Ty člověka potěší
snad nejvíce.
Neutekla tam jim kalkulačka do ciziny.
Tady ještě platí staré pravidlo prosté:
host má odcházet
spokojený,
ne oškubaný
Říká se, že dobrá pověst letí krajem sama.
A tahle doletěla až ke Střelicím za Brnem.
I železničář Petr ze Střelic,
najedl se tam skvěle
a chtěl přidat řízek navíc.
Povídá: „Na kolejích už mám něco za sebou,
ale Vesna? Ta je první třídou mou!“
Tak sláva kuchařská,
držíce tam řemeslo poctivé ,
že se jim nic z dobré chuti nevytratilo.
Ať řízky a smažáky dál a dál
z pánve radostně zpívají,
a bramboráky kraj provoní.
Až vás cesta zavede do Žďáru nad Sázavou,
nechte na chvíli starosti za hlavou.
Vstupte do Vesny, posaďte se v klidu –
poznáte, že štěstí někdy voní po řízku, bramboráku
i pařížáku!
Vesna - blíže k lidu!
Dobrou chuť Vám
k radostnému obědu.
Synu, vnučce i ždárskému dědu!
