Článek
Jsem ženská z Brna, to je známá věc,
šalinou statisíce kiláků
ujeto mám
to říkám Vám
Na Svoboďáku káva, na Bláhovce koleno,
doma dobrý čaj, v práci raut
a kdo řekne „tramvaj“,
ten je prostě out
Osud se však rozhod' trochu zamotat,
že mi bude rodokmen s úsměvem psát.
První láska z Prahy, samý spěch a ruch,
tvrdil, že jejich „orloj“ lepší než náš orloj,
a nejtvrší orloj má prý v kalhotách
Narodilo se dítě, chytré jako blesk,
jednou říká „šalina“, podruhé zas tramvajka
jednou prýgl, jindy bágl
dítě je to dvojjazyčné, mazané a sličné.
Pak mi přišel do cesty životní
statný Slovák, fešák z Bratislavy,
měl úsměv jako Dunaj, dopřál mi poznat i Dubaj
Řekl: „Dievča z Brna, ty si ozaj trieda!“
A už druhé dítko v kolébce si zpívá.
Jedno volá: „Rohlík!“ Druhé: „Rožok!“ hned,
u stolu je svět babylonský.
Jedno chce „svačinu“, druhé „desiatu“,
já jen vařím knedlíky a halušky, do zásoby
Pražák radí: „Hlavně plán a přesný čas!“
Bratislavák: „Pokoj, veď to príde zas.“
Já se směju: „Kluci, nechte toho již,
v Brně stejně všechno vede přes Veveří!“
Tak si žijeme krásně, píšeme i básně,
každý trochu jinak,
rodina je pestrá jako Zelňák
nebo tak nějak
A když někdo ptá se: „Jak to zvládáš, paní?“
Řeknu: „S humorem, a hlavně bez reptání!“
Vždyť je vlastně báječné mít ten pestrý svět:
Praha, Brno, Bratislava: všecko v jeden postmoderní květ.
Jen se někdy zasměju, když slyším v ranním shonu:
„Mami, ideme šalinou… nebo metrem dolů?“
A ty nám MUziko k tomu hraj!
((MUzika, odkaz že autorstvo pracuje na Masarykově univerzitě (MU) ))
