Článek
Co mají dnes učitelé vlastně učit?
Slyšíme to pořád. Záchranáři si stěžují, že lidé volají sanitku kvůli rýmě, píchnutí vosou nebo teplotě 37,2. Sanitka pak houká městem a veze pacienta, který by ještě před dvaceti lety maximálně dostal od babičky čaj s rumem a větu: „Nedělej drahoty.“
Jenže podobnou otázku si dnes mohou klást i učitelé.
Co mají dělat, když jim rodiče stále častěji přivádějí do školy děti, které už všechno umí?
Dítě přijde do první třídy, plynule čte Harryho Pottera, násobilku zvládá rychleji než paní učitelka a doma si pro zábavu povídá s umělou inteligencí o černých dírách nebo ústavním právu.
V osmi letech zvládne prezentaci v PowerPointu a v devíti opravuje dědečkovi Wi-Fi.
A učitel stojí před tabulí a říká: „Tak děti, dnes si ukážeme písmenko M.“
Malý génius v první lavici mezitím přes AI generuje referát o mongolské invazi do Evropy.
Škola byla kdysi místem, kde člověk získával informace. Jenže dnes? Informace létají internetem rychlostí světla. Dítě se za večer na YouTube naučí víc angličtiny než kdysi za půl roku školy. A když něco neví, zeptá se AI. Bez třídní knihy, bez poznámky a bez třídních schůzek.
Největší paradox dnešní doby je, že rodiče často chtějí po škole hlavně „rozvoj potenciálu“, ale současně se rozčilují, když dítě dostane trojku nebo poznámku za drzost. Škola má být kreativní, moderní, individuální, ale zároveň levná, bezpečná a pokud možno bez domácích úkolů.
Učitel tak občas připomíná cirkusového artistu. Má vzdělávat, motivovat, vychovávat, suplovat psychologa, IT podporu i krizového manažera. A k tomu ještě konkurovat mobilu, TikToku a chatbotům.
Možná ale přichází doba, kdy škola nebude hlavně o biflování dat. Protože data už máme všichni v kapse. Možná bude důležitější naučit děti přemýšlet, pochybovat, rozlišovat pravdu od nesmyslů a normálně spolu mluvit.
Což je mimochodem disciplína, kterou zatím žádná umělá inteligence úplně nezvládla. A leckdy ani dospělí ne.
