Článek
Hnutí ANO se nyní pohybuje v předvolebních průzkumech okolo 30 procent. Patrně vyhraje volby, všem trestněprávním kauzám a vyšetřováním navzdory. Jak pravil kdosi bystrý ve veřejnoprávním rozhlase – není otázkou, zda Babiš volby letos vyhraje, ale o kolik.
Dovolím si nastolit kacířskou otázku, co by se stalo, pakliže by Babiš zemřel např. na infarkt, či kdyby ho přejela tramvaj (anebo v Brně dokonce šalina)? Podotýkám zdvořile, že ač pana Babiše sice nevolím, nic zlého mu v jeho soukromém životě samozřejmě nepřeji.
Nemyslím zde politický atentát, nejsme v Latinské Americe, ale nějaké přirozené úmrtí – tato smutná událost se nevyhýbá ani miliardářům, ačkoliv je jejich patolízalské okolí možná přesvědčuje o jejich nepostradatelnosti a nesmrtelnosti.
Jak by to následně vypadalo s preferencemi hnutí?
Jak ví i úplní politologičtí ignoranti, hnutí ANO vzniklo jako osobní projekt Andreje Babiše a dlouhá léta se na něm i plně zakládalo.
Jeho úspěch byl a je neoddělitelně spjat s charismatem zakladatele, jeho silnou mediální přítomností, ale i s kontroverzemi, které přitahovaly pozornost a vytvářely dojem neústupného bojovníka proti „tradičním politikům“.
Na vrcholu Babišovy popularity dosahovalo ANO výsledků přes 30 % a i v posledních letech (2021-2025) si udržovalo a udržuje pozici suverénně nejsilnější opoziční politické síly. A vlastně dle všech letošních průzkumů předvolebních nálad jasně vede celému (tedy nejen opozičnímu) českému pelotonu. Nadto hnutí kandiduje samo za sebe, ne v nějakém slepenci, jako mnozí jiní - od Pirátu počínaje a komunisty konče.
Jak to vypadá dnes?
Andrej Babiš sice čelí nadále soudním sporům, jeho osobní image však není znatelněji opotřebovaná a ani jeho aktivita není taková jako dřív. Jak jsme již konstatovali výše, ANO zůstává velice relevantním hráčem na politické scéně. Výsledky průzkumů se nyní pohybují kolem 30 procent, což zaručuje jednoznačné vedení. bez ANO se příští vláda sestaví jen horko těžko či spíše vůbec. A patrně v tom SPOLU a STANu moc nepomůže ani prezident Petr Pavel, který Babišovcům není příliš nakloněn a hraje spíše v „nadstranickém fialovém dresu“.
Zásadní otázkou zde je, nakolik se hnutí ANO podařilo za (skoro) patnáct let své existence vybudovat silné regionální struktury a zformovat nové tváře?
Zde vidíme určité nedostatky. Samozřejmě mnohé se posunulo vpřed, ale dle mého soudu nedostatečně. A hnutí stále přespříliš věří v sily svého předsedy. Ekonom Kovanda by možná napsal, že zbytečně dávají (skoro) všechna vajíčka do jednoho košíku. ANO, do košíku k panu předsedovi. A to se může vymstít.
Otázka, co by se stalo, kdyby Babiš náhle odešel z politiky, je přesto stále velmi aktuální. Krátkodobě by se patrně nedělo nic dramatického. Část voličů by zůstala ze setrvačnosti, z loajality nebo z pocitu, že není žádná lepší alternativa.
Možná by ANO dokonce těžilo z určité sentimentální vlny – „jeho hnutí“ by ještě chvíli jelo na popularitě svého zakladatele.
Hnutí jednoho muže
Střednědobě by ale přišla fáze nejistoty. Chybějící lídr, absence jasného programu a možné vnitřní spory by mohly vést k poklesu důvěry. Hnutí by se snadno mohlo rozpadnout na jednotlivé frakce, které by si začaly konkurovat místo toho, aby spolupracovaly. A právě zde by se ukázalo, zda ANO dokáže přejít do nové fáze své existence – přestat být „hnutím jednoho muže“ a stát se skutečnou politickou stranou.
Dlouhodobá budoucnost ANO bez Babiše by závisela na schopnosti přetvořit se. Pokud by vzniklo nové vedení s autentickým politickým poselstvím a schopností oslovit voliče jinak než jen marketingem a personálním kultem, mohlo by se ANO udržet na scéně i bez něj. Pokud ale zůstane u mlhavých hesel o řízení státu jako firmy a bezradného opakování Babišových frází, čeká ho úpadek.
Moderní česká politika už po roce 1993 mnohokrát ukázala, že i vládní strany a straničky mohou skončit v propadlišti dějin… Ať už to byly Věci veřejné, Úsvit, Unie svobody, ODA anebo kdysi „megasilná“ (jak by řekli mladí lidé) ČSSD.
Stejně tak víme, že ani silná značka nestačí, pokud chybí nástupnické osobnosti, obsah a vize. A možná i trochu toho štěstíčka.
Ergo kladívko, pokud Andrej Babiš opravdu jednou zmizí ze scény – ať už kvůli zdraví, rozsudku, nebo vlastní únavě – ukáže se, jak pevné kořeny skutečně hnutí má.
Rozhodující nebude jeho odchod, ale to, co přijde poté.
