Deformace veřejné debaty - my volíme Fialu, my máme klíče od pravdy

Vážený pane Pokorný,

vaše články si čas od času přečtu. Ne snad proto, že bych v nich hledal hlubší analýzu či myšlenku, která by mne něčím obohatila, ale spíše jako smutnou ilustraci toho, kam až může dojít právník, novinář či publicista, když se nechá unést aktivistickým nadšením a zcela rezignuje na střízlivé, racionální uvažování.

Váš text „Kdo je tu prachsprostý lhář, pane Havlíčku?“ je dalším typickým příkladem tohoto žánru.

Vaše rozhořčení nad výrokem Karla Havlíčka chápu. Rozumím, že jste se cítil dotčen, když se vás politik veřejně dotkl.

Nicméně to, co jste na tomto incidentu vystavěl, má do objektivní žurnalistiky, nebo byť jen seriózní publicistiky, skutečně daleko.

Váš text totiž není nic jiného než ideologická výpověď, moralistní kázání, postrádající jakoukoliv věcnou argumentaci.

Kdo je schopen perlu jako „Pane exdoubleministře, kdybyste se svoji stranou nechtěli této zemi vládnout, milujte si východní autoritářství dle libosti.“ vysílá jasný signál, že o slušnou věcnou diskuzi opravdu nestojí.

Opět se tu ukazuje, jak hluboce je česká veřejná debata deformována černobílým viděním světa. Kdo dnes odmítá bezvýhradně podporovat jedinou oficiálně schválenou „pravdu“, je okamžitě onálepkován jako „proruský“, „dezinformátor“, „zrádce“ nebo „lhář“.

Váš nepodařený text je učebnicovým příkladem tohoto přístupu.

Vyčítáte hnutí ANO, že jeho představitelé prý v minulosti měli kontakty s Ruskem, že někteří jeho členové hovořili o mírových iniciativách, a snažíte se tím vybudovat obraz proruské páté kolony.

Co na tom, že ve stejném období, kdy Radek Vondráček jednal v Moskvě, činili totéž zástupci německé či francouzské diplomacie?

Ergo kladívko, co na tom, že tehdy šlo o standardní součást zahraničněpolitické praxe, kterou vaše vlastní argumentace naprosto ignoruje?

Stejně tak je zarážející vaše intelektuální neochota připustit, že mír není sprosté slovo. Že hledání mírových řešení, byť třeba prostřednictvím obtížných kompromisů, je ve světové politice nejen legitimní, ale i žádoucí.

Dnes, v atmosféře, kdy je jakákoli debata o míru automaticky interpretována jako zrada, je váš pohled symptomem nebezpečné ideologizace veřejného prostoru.

Konečně, když kritizujete ANO za hlasování, ve kterém odmítlo schválit zmínku o Rusku coby „největší bezpečnostní hrozbě“, zcela pomíjíte fakt, že bezpečnostní strategie nejsou jednoduchá hesla, ale komplexní texty, jejichž formulace vyžadují přesnost a rozvahu, nikoli moralistní pokřiky. Může existovat zcela legitimní debata o tom, zda takové označení odpovídá realitě, nebo zda je pouhou demonstrací loajality vůči jistým zahraničněpolitickým směrům.

Váš text není snahou o vysvětlení či pochopení, ale výpadem, který má potvrdit vaši jedinou správnou pravdu. A to je, pane Pokorný, přístup, který je mně osobně, a věřím, že i každému svobodomyslnému člověku, bytostně cizí. Demokracie není o jednom schváleném názoru, nýbrž o otevěné soutěži myšlenek. A právě tu vaše texty nejenže nepodporují, ale přímo dusí.

S úctou,

Legendární Medvěd,

nestraník, který na rozdíl od Vás nikdy nebyl členem KSČ ani KSČM!