Článek
Je fascinující sledovat, jak se z českého veřejného prostoru stává aréna, kde se na jedné straně moralizuje, natočí se video o tom, kdo všechno je špatný, zkorumpovaný nebo směšný – a na druhé straně se ukáže, že samotný „odhalovatel“ má máslo na hlavě větší než všichni ti, které kritizuje.
Kauza kolem youtubera, jenž zveřejnil intimní videa poslance Rajchla, je učebnicovým příkladem téhle zvláštní morální gymnastiky.
Ukazuje se, že ten, kdo rád káže o nepravostech druhých, sám dluží statisíce, možná miliony. A přesto s naprostou vážností tvrdí, že vlastně skoro nic nevydělává. Přitom má placenou platformu s desítkami tisíc předplatitelů, která by v českém prostředí dokázala uživit menší okresní město. Věřitelé si ale mezitím marně ťukají na dveře a přemýšlejí, kam se ty příjmy zázračně ztrácí. Asi někde mezi online morálkou a realitou, tam, kde obvykle mizí i sebereflexe.
Celé to vytváří groteskní obraz: muž, který ukazuje prstem na politiky, nakonec působí jako někdo, kdo by měl nejdřív vyřešit vlastní finanční minulost.
Oddlužení se neplní, příjmy se rozpouštějí kdesi ve vzduchu a soud má co dělat, aby rozplétal, co je pravda a co jen kreativní účetnictví.
Ne že by to byla v českém prostředí novinka, ale přece jen – kdo jde vykládat o slušnosti a o tom, jak by se měli druzí chovat, měl by začít tím, že zaplatí své faktury.
A to je možná největší problém celé kauzy: ne ani samotná podstata videí, ne politici, ne veřejné mínění. Ale fakt, že se opět ukazuje, jak křehká je naše důvěra v ty, kteří se sami pasují do role „hlídačů demokracie“. Hlídají všechno, jen ne sebe. A když se vynoří otázka po vlastních závazcích, najednou se stáhnou do ulity a hrají překvapené, že se jich někdo ptá.
Ve výsledku tak celá věc působí jako špatně zahrané divadlo: hlavní hrdina chce být morální autoritou, ale přitom mu na zádech visí batoh nesplacených dluhů.
A lidé, kteří mu posílají stovky tisíc, zatím sledují show, která možná ani netuší, jak drahá ve skutečnosti je.
Závěrem
Možná by stačilo jediné jednoduché pravidlo: než začneš odhalovat cizí hříchy, nejdřív si srovnej vlastní účetní uzávěrku. Ušetří to všem spoustu času – a tobě možná i cestu k insolvenčnímu soudci.
