Hlavní obsah

Jak mi stokilová kamarádka přebrala manžela. Z toho, co jsem jí pak napsala, jí spadly obě brady

Foto: Pixabay.com

Když vám kamarádka přebere manžela, není to legrace. Ale když ta kamarádka váží metrák a váš manžel měl doteď slabost pro štíhlé blondýny, je to skoro na diplomku z psychologie – nebo na fejeton. Tady je - tedy ten fejeton, ne ta bývalá kamarádka.

Článek

Bylo, nebylo…

Víte, člověk by si myslel, že stokilová kamarádka je pro vaše doposud poměrně štastné manželství něco jako hroch v porcelánu – neškodná, klidná, spolehlivá a v zásadě nebezpečná jenom tehdy, když si sedne na váš nový gauč.

Ale já bláhová, mýlila jsem se. Moje kamarádka Dana se ukázala být predátor převlečený za polštářek.

Začalo to nenápadně. Můj muž jí pomáhal vynést koš, pak jí vyměnil žárovku, pak pračku, a pak už prý jen „na chvilku“ zůstal na kávu. Ta chvilka trvá dodnes.

Od té doby mám doma volný šuplík a velmi hluboké poznání o mužské psychologii.

Upřímně, kdyby mi ho přebrala nějaká dvacetiletá modelka, ještě bych to chápala – prostě zákon přírody. Ale že uteče k ženské, která si musí zavazovat tkaničky na dvě etapy? To jsem fakt nečekala.

Nejdřív jsem si říkala, že mu možná zachutnala její domácí bábovka. Pak mi došlo, že mu zřejmě zachutnala ona.

Samozřejmě jsem neudržela jazyk za zuby a napsala jsem jí. A to ne jen tak něco. Vzpomněla jsem si na všechny roky přátelství, půjčené šaty, lahve vína i její dramatické rozchody, při kterých jsem ji utěšovala.

Všechno jsem jí pěkně shrnula – s mírnou dávkou ironie a bez překlepů.

„Milá Dano,“ začala jsem, „přeju ti, ať ti s mým mužem chutná stejně jako ten tvarohový koláč, co jsi mi kdysi snědla. Jen doufám, že mu taky necháš aspoň kousek…A snad po jeho boku zhubneš aspoň 30 kilo, abyste se vešli na svatební fotky, ty jedna moje bývalá trapná kamarádko! “

A víte, že mi odepsala? Prý: „Ty se, Karolínko, na mne zlobíš?“
A já na to sarkasticky jako doktor Sládek: „Ne, jen doufám, že máš dost pevnou postel. On má rád, když to v noci trochu skáče.“

Od té chvíle ticho. Jak se říká – spadly jí obě brady.

Závěrem

Dnes, po letech, už se na to dívám s humorem. Muž mi odešel, Dana má nové kalhoty XXXL a já – já mám klid, lehčí domácnost a každý den důvod se smát.

A taky jednu důležitou životní zkušenost: nikdy nepodceňuj stokilovou kamarádku. Ona má sice větší kalhoty, ale často i větší tah na branku, či spíše „na ptáka“.

(Napsáno na základě vyprávění kamarádky T.B., fejetonisticky upraveno. )

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz