Článek
Přitom právě takové informace jsou pro důvěru občanů ve stát možná důležitější než každodenní přestřelky mezi politiky.
Nejvyšší kontrolní úřad prověřil hospodaření Úřadu pro ochranu osobních údajů za rok 2025. Nešlo o formální cvičení, ale o důkladnou kontrolu účetnictví, závěrečného účtu i údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu. Výsledek? Bez fanfár, zato s jasným poselstvím.
Kontroloři sice objevili několik účetních nedostatků. Nešlo však o ztracené miliony, nehospodárné zakázky ani kreativní účetnictví. Chyby se týkaly evidence podmíněných závazků ze smluv, tedy odborné účetní oblasti, která běžného občana asi nechá chladným, účetní však dobře vědí, že právě přesnost v detailech rozhoduje o kvalitě celého systému.
Podstatné ovšem je, co následovalo. Úřad chyby opravil, přijal systémová opatření a upravil své účetní i výkaznické postupy.
Jinými slovy – kontrola splnila svůj účel. Smyslem NKÚ totiž není rozdávat červené karty, ale přispívat ke kvalitnějšímu fungování veřejné správy.
Nejvyšší kontrolní úřad následně konstatoval, že závěrečný účet ÚOOÚ i údaje předložené pro hodnocení plnění státního rozpočtu jsou spolehlivé. Účetní závěrka podle kontrolorů podává věrný a poctivý obraz finanční situace úřadu. V řeči auditorů jde o jednu z nejvýznamnějších možných známek kvality.
Pozitivně dopadl také vnitřní kontrolní systém, který NKÚ označil za účinný. To je možná nejdůležitější část celé zprávy. Dobře nastavené kontrolní mechanismy totiž představují nejlepší prevenci budoucích problémů. Veřejná správa nepotřebuje jen dobré zákony. Potřebuje především instituce, které je umějí každodenně naplňovat.
V právu platí stará zásada, že důvěra nevzniká prohlášeními, ale ověřitelnými výsledky. A právě nezávislá kontrola představuje jeden z pilířů demokratického právního státu. Nestačí tvrdit, že je vše v pořádku. Je třeba to umět doložit.
A přesně k tomu slouží Nejvyšší kontrolní úřad.
Možná by se mohlo zdát, že jde o nezajímavé účetní téma. Opak je pravdou. Každá koruna, se kterou hospodaří státní instituce, pochází z peněz daňových poplatníků. Každá nezávislá kontrola proto není jen kontrolou čísel v účetních knihách. Je kontrolou odpovědnosti vůči občanům.
Ve společnosti dnes často převládá přesvědčení, že stát nefunguje a veřejné instituce pouze chybují. Realita je naštěstí pestřejší. Tam, kde existuje nezávislá kontrola, ochota napravovat zjištěné nedostatky a funkční vnitřní kontrolní systém, existuje také naděje, že veřejná správa může být profesionální a důvěryhodná.
Dobré zprávy nebývají příliš atraktivní. Nepřinášejí skandály ani silné emoce. Přesto stojí za to je připomínat. Ne proto, abychom úřady chválili za samozřejmost. Ale proto, že v právním státě je stejně důležité upozorňovat na chyby jako ocenit případy, kdy instituce svou práci odvádějí řádně. Ani jedno by nemělo být výjimkou.
.
