Hlavní obsah
Umění a zábava

Eurovision Song - proč se Rakušané bojí němčiny? Proč není němčina sexy?

Foto: Pixabay

Rakousko zvládlo Eurovision Song Contest organizačně téměř dokonale. Jenže vedle světel reflektorů a potlesku zůstala viset ve vzduchu i jedna zajímavá otázka: proč se pořadatelé ve Vídni skoro báli vlastního jazyka?

Článek

Na úvod si připomeňme, že vítězem sedmdesátého ročníku soutěže Eurovision Song Contest se stala Dara z Bulharska, která zpívala písničku Bangaranga. Druhý skončil Noam Bettan, zástupce Izraele, se skladbou Michelle.

Český reprezentant Daniel Žižka skončil nakonec šestnáctý z 25 finalistů. Zpíval skladbu Crossroads.

Rakousko ukázalo Evropě profesionalitu. Ale také zvláštní ostych za vlastní zemi

Rakousko může být po letošním finále Eurovision Song Contest v zásadě spokojeno. Vídeň i rakouská veřejnoprávní televize ORF ukázaly, že umí uspořádat akci světové úrovně.

Organizace fungovala, atmosféra byla celkem živá. Technické zajištění rakousky precizní a mezinárodní ohlas převážně pozitivní.

Přesně tak si moderní evropská země asi představuje svou kulturní vizitku.

Jenže právě podobné akce často odhalí i něco hlubšího. Vztah společnosti k vlastní identitě.

Pozoruhodné je, že během moderování údajně téměř nezazněla němčina. Jako by se pořadatelé báli, že domácí jazyk bude působit příliš provinčně nebo málo „světově“.

Ergo kladívko, to je zvláštní paradox dnešní Evropy. Kontinent, který neustále mluví o rozmanitosti kultur, někdy ve skutečnosti podporuje uniformitu. Všichni mají být mezinárodní, ale nejlépe tak, aby zanikly rozdíly.

Přitom právě jazyk je základní součástí kulturní identity. Nikdo se nediví, když Francouzi hrdě používají francouzštinu nebo Italové italštinu.

Jen německy mluvící prostor jako by občas trpěl zvláštním komplexem, že vlastní jazyk není dostatečně „cool“.

Zajímavý byl i moment kolem izraelské účasti. Dokud šlo vše podle očekávání, panovala pohoda. Jakmile se ale začalo rýsovat možné izraelské vítězství, atmosféra v hale údajně ochladla.

I to cosi vypovídá o dnešní Evropě: organizátoři kulturních akcí už dávno neřeší jen hudbu, ale i geopolitiku.

Nakonec vše dopadlo po rakousku: „Guat is’ gangen, nix is g’schehn.“ Tedy – dobře to dopadlo, nic se nestalo. A možná právě tato věta celý letošní Eurovision vystihuje nejlépe.

Profesionální, uhlazené, bezpečné. Ale místy až příliš opatrné a odtržené od vlastních kořenů.

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz