Fikce souhlasného závazného stanoviska: revoluce ve stavebním právu?

Stavební úřad mohl mít řízení prakticky připravené k rozhodnutí, avšak bez stanoviska orgánu ochrany přírody, hygienické služby, památkové péče nebo jiného dotčeného orgánu nemohl pokračovat. Výsledkem byly měsíce čekání a rostoucí frustrace stavebníků i obcí.

Na tento dlouhodobě kritizovaný stav reagoval zákonodárce zavedením pevných lhůt pro vydávání závazných stanovisek a především institutem tzv. fikce souhlasného závazného stanoviska. Jde o jednu z nejvýznamnějších procesních změn posledních let.

Dotčený správní orgán je nově povinen vydat závazné stanovisko bez zbytečného odkladu, nejpozději do třiceti dnů od doručení žádosti. Pouze ve zvlášť složitých případech nebo tehdy, vyžaduje-li věc místní šetření, lze lhůtu prodloužit o dalších třicet dnů.

Nejde ovšem o lhůtu bezvýjimečnou. Pokud žádost neobsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti nebo trpí jinými vadami, lhůta neběží. Po odstranění nedostatků začne běžet znovu od počátku.

Právě zde se objevují praktické problémy. Správní orgány jsou a budou nepochybně pod větším časovým tlakem a bude záležet na jejich procesní disciplíně, zda institut výzev k doplnění žádosti nebude využíván častěji než dosud. Takový postup by sice mohl být formálně zákonný, avšak odporoval by smyslu (poměrně) nové právní úpravy.

Největší pozornost zaslouží samotná fikce souhlasného závazného stanoviska.

Nevydá-li dotčený orgán závazné stanovisko ve stanovené lhůtě, považuje se za vydané jako souhlasné a bez podmínek. Stavební úřad tak již nebude nucen čekat na nečinný správní orgán.

Je to řešení poměrně odvážné. České správní právo tradičně chránilo veřejný zájem především prostřednictvím aktivního rozhodování správních orgánů. Nyní zákon připouští, že mlčení správního orgánu může mít stejné účinky jako jeho výslovný souhlas.

Takový přístup odpovídá obecné zásadě dobré správy. Nečinnost veřejné správy totiž nesmí být přenášena na účastníky řízení. Veřejná moc má sloužit občanům, nikoli je paralyzovat vlastní organizační neefektivitou.

Současně však zákonodárce správně nepřehlédl, že závazná stanoviska nejsou samoúčelnou administrativou. Jejich úlohou je chránit veřejné zájmy zakotvené ve zvláštních právních předpisech.

Proto může nadřízený správní orgán vydat nové závazné stanovisko, kterým původní fiktivní souhlas zruší. Typicky půjde o situaci, kdy měl být záměr z hlediska ochrany přírody, kulturních památek nebo jiného chráněného zájmu posouzen negativně, avšak příslušný orgán svou povinnost včas nesplnil.

Nové závazné stanovisko lze vydat až do šesti měsíců od právní moci navazujícího rozhodnutí. Právě zde se však objevuje určitá míra právní nejistoty. Stavebník, obec i investor mohou být v dobré víře přesvědčeni, že povolovací proces skončil, avšak několik měsíců poté může následovat obnova řízení.

Pro obce představuje nová právní úprava příležitost i riziko současně.

Na jedné straně lze očekávat rychlejší přípravu veřejných staveb – škol, školek, sportovišť, komunikací nebo vodohospodářské infrastruktury. Právě obce často doplácely na nečinnost jednotlivých dotčených orgánů.

Na straně druhé bude třeba pečlivě sledovat, zda jsou žádosti o závazná stanoviska skutečně úplné. Každá procesní chyba může znamenat zastavení běhu lhůty a celé očekávané urychlení se rázem vytratí.

Z pohledu obecních úřadů lze doporučit také důslednou dokumentaci veškeré komunikace s dotčenými orgány. V případném soudním přezkumu může být právě procesní historie rozhodující.

Nejvyšší správní soud opakovaně připomíná, že závazné stanovisko není pouhým interním aktem veřejné správy, ale představuje významný podklad pro rozhodnutí správního orgánu. Musí proto splňovat požadavky zákonnosti, přezkoumatelnosti a řádného odůvodnění.

Stejně tak správní soudy dlouhodobě zdůrazňují, že ochrana veřejného zájmu nesmí být vykoupena nečinností správních orgánů. Dobrá správa předpokládá nejen zákonnost, ale rovněž přiměřenou rychlost rozhodování. Ostatně i Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně připomíná, že průtahy představují porušení principů dobré veřejné správy a oslabují důvěru občanů ve výkon veřejné moci.

Institut fikce souhlasného závazného stanoviska představuje významný posun českého správního práva směrem k větší odpovědnosti správních orgánů za dodržování zákonných lhůt. Nelze však očekávat, že sám o sobě vyřeší všechny problémy českého stavebního řízení.

Skutečné zrychlení povolovacích procesů bude záviset především na personálním zajištění dotčených orgánů, kvalitě jejich rozhodovací činnosti a ochotě veřejné správy přijmout odpovědnost za včasné rozhodování.

Právo totiž může vytvořit vhodný procesní rámec. Efektivní veřejnou správu však za úředníky neodpracuje.

------------------

Prameny