Článek
Holky v buse
Sedím v autobuse, v tom klasickém odpoledním spoji.
Naproti mně dvě dívky, tak patnáct let. Věk, kdy je svět zásadně nespravedlivý, ale filtr na Instagramu to ještě zvládne.
A pak to přijde.
„Kámo, já se bojím, kdyby hořel náš barák. Já bych hasiče prostě nezavolala.“
Druhá zbystří: „Cože?“
A první dokončí větu, která by zasloužila archivaci v Národním muzeu digitální éry:
„Kámo, bych jim radši napsala SMSku…“
V tu chvíli jsem pochopil, že generační rozdíl není v hudbě ani ve slovníku. Je v ochotě mluvit. My jsme jako děti trénovali vytáčení tísňových linek na plastovém telefonu. Oni by raději komunikovali s požárem SMSkami.
Představte si ten obraz. Dům v plamenech. Okna praskají. Kouř stoupá k nebi.
A někde mezi tím notifikace:
„Ahoj hasiči, pls, hoří nám barák. Díky moc.“
Možná i s emoji ohýnku. Možná s hashtagem #urgent.
Nechci si z nich dělat legraci (dobře, trochu ano), ale je v tom cosi symptomatického.
Telefonní hovor je dnes forma extrémního sociálního výkonu. Zavolat cizímu člověku vyžaduje odvahu, strukturu věty a schopnost reagovat v reálném čase. SMS je bezpečná. Můžete ji napsat, smazat, upravit. Realita počká.
Jenže požár nečeká
Napadlo mě, jestli by to nebyla vlastně inovace veřejné správy. Integrovaný záchranný systém přes chat. Automatická odpověď: „Děkujeme za zprávu. Vaše nouze je pro nás důležitá. Předpokládaný čas reakce: 3–5 pracovních minut.“
Možná jsme ale jen svědky přirozené evoluce komunikace. Když kdysi někdo poprvé místo osobní návštěvy poslal dopis, určitě nad tím starší generace také lomila rukama. „On jí to napsal? A ještě perem? Kam ten svět spěje!“
Rozdíl je jen v tom, že dopis obvykle neřešil hořící střechu.
Autobus zastavil. Dívky vystoupily, ponořené do další konverzace, kde se řešilo cosi o vztazích a matice. Já zůstal sedět a přemýšlel, jestli bych dnes v patnácti letech také raději psal než mluvil.
Možná ano.
Ale stejně si myslím, že číslo 150 by si měly uložit nejen do kontaktů, ale i do hlasivek. Protože některé situace si zaslouží lidský hlas. A někdy i trochu paniky v něm.
