Hlava 22 po česku, aneb jak zaplatit daň za dům, do kterého nesmíte vstoupit

Včera nečekaně umřel náš táta.

Smutná zpráva, kterou vám oznámí život bez jakékoliv empatie, zato velmi konkrétně. Ještě než se člověk stihne nadechnout, už nastupuje realita právního státu: náš rodinný dům policie promptně zapečetila.

Vstup zakázán – do skončení dědického řízení.

Což může být… dejme tomu… šest až osm měsíců. I když dědicové jsou jasní - já a bratr. Ale nemáme v (v našem rodném) domě trvalý pobyt, ten máme logicky jako dospělí mužové dávno jinde.

Tón policisty, byl tak mile mikroagresivní, že se člověk cítil provinile, že našel mrtvého otce mimo běžnou pracovní dobu našich policistů a hlavně koronerů. Ale můžeme být rádi, v Ostravě prý na koronera nedávno čekali přes 12 hodin.

Dům tedy zapečetěn, abychom se za pár měsíců snad dozvěděli, že jsme ho zdědili.

Problém s daní z nemovitosti

Pozor do 31. 5. 2025  je ze zákona v Česku nutné zaplatit dan z nemovitosti. Pravicová vláda (resp. její think thanky) sice kdysi slibovala, že ji zruší, ale asi „omylem“ ji zvedla. Co se dá dělat, čas jsou zlé, Kamile.

Zda ji táta již zaplatil přirozeně nevíme, asi ještě ne (měl na to ještě měsíc a půl). Přístup do jeho internetového ani papírového bankovnictví nemáme.

Papíry k tomu všemu jsou v tom zapečetěném domku, kam s bráchou nemůžeme, (hlava 22) , bo tam nemáme trvalý pobyt, jak jsem již psal výše..

Daň z nemovitosti tedy zaplacena pro rok 2025 patrně nebyla, i když bychom ji státu zaplatili rádi. Výše té daně - minulé ústřižky složenek jsou také zapečetěny v tom domku, také neznáme.

Že by dědické řízení skončilo do 31. května je v ČR naivní představa.

A že by mě (nebo bráchovi) na finančáku kvalifikovaně řekli, zda zde byla daň zaplacena, to nemožno předpokládat. Je to citlivý údaj, navíc já (ani bratr) ještě z právního hlediska nejsem (spolu)vlastníkem, takže mi tuto informaci ani poskytnout nemohou, což chápu.

Takže až „rodnou chaloupku“ jednou s bráchou zdědíme, tak i s daňovým nedoplatkem. A samozřejmě s tučným penále, aby měla vrchnost na odměny. O poplatcích notáři radši ani nemluvím.

Řešení, že bych zaplatil nějakou random (jak říkají mladí) částku, jako nevlastník (jakoby k cizí nemovitosti) by asi dámy z finančáku též nezkously.

A pozor – opakuji - vniknutí do domu je trestný čin, jak nás upozornil pan policista . Složenky z minulých let, podle kterých by se to dalo aspoň odhadnout, jsou – jistě – kde? Správně, za plombou. Takže víme, že víme houby.

Sečteno - jediné, co smíme, je počkat, až se z nás stanou dědici. A pak – jako bonus – zdědíme i případný daňový nedoplatek. I s penále. Děkujeme, státe.

Místo kondolence přinášíš Kafka style. Ale hlavně, že máme občanky v mobilu, nosit tu mnoha tunovou kartičku, to nás vážně všechny moc trápilo, avšak to je námět na další článek.