Článek
Právo, emoce a hranice trestní odpovědnosti
Veřejnost vždy šokuje, když se pachatelem závažného trestného činu stane dítě. Vražda, znásilnění nebo těžké ublížení na zdraví – to jsou skutky, které máme spojené s dospělými jedinci s vědomým záměrem, nikoliv s nezletilými školáky.
Přesto se i v České republice čas od času objeví závažný případ, kdy někoho usmrtí třeba dvanáctiletý chlapec. Může být za takový čin potrestán? Odpověď trestního práva je jasná. Ale otázka spravedlnosti zůstává otevřená.
Věk je hranicí trestnosti
Český trestní zákoník stanoví spodní hranici trestní odpovědnosti na 15 let. Dítě mladší tohoto věku nelze trestně stíhat, ani kdyby spáchalo ten nejbrutálnější zločin. V takovém případě se nejedná o „pachatele“ ve smyslu trestního práva, ale o tzv. „nepříčetnou“ osobu z pohledu věku.
To ovšem neznamená, že se nic neděje – může být zahájeno řízení o ochraně dítěte, může být odebráno z rodiny a umístěno do diagnostického ústavu nebo dětského domova. Ale za mříže nepůjde.
To vyvolává rozporuplné reakce. Část společnosti volá po zpřísnění, po snížení věkové hranice. Odpůrci však namítají, že trestní právo není nástrojem msty a že děti do 15 let prostě nemají rozvinutou schopnost chápat důsledky svého jednání.
Není pachatel jako pachatel
Co ale když dítě spáchá čin se zjevnou brutalitou, například plánovaně ubodá jiného žáka nebo učitelku?
Měli bychom takového „malého vraha“ nechat dál chodit do školy a čekat, že se „polepší“? Právo na to připravené je – prostřednictvím tzv. opatření podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Dítě může být umístěno do výchovného zařízení, může být pod dohledem kurátora, jeho rodina může být podrobena kontrole a posuzována odborníky. Ale vše se děje v režimu ne trestním, nýbrž civilně-právním a sociálním.
Nejsme sami
Česká právní úprava není výjimkou. Například v Německu je hranice trestní odpovědnosti 14 let, ve Švédsku dokonce 15. Naproti tomu v některých státech USA je možné stíhat i desetileté dítě – a to i za vraždu.
Otázkou je, zda tento přístup přináší lepší výsledky. Statistiky tomu příliš nenasvědčují. Spíš naopak: děti, které jsou zavřeny do věznic nebo do tvrdých detenčních zařízení, se často ještě více radikalizují.
Hranice mezi dítětem a monstrem?
Veřejnost často vznáší otázku: Co když je dítě prostě zlé? Co když má sklony k násilí, ubližuje zvířatům, nemá empatii a jeho čin není omyl, ale výraz charakteru?
Na to právo odpovídá opatrně: dítě potřebuje pomoc, nikoli odsouzení. V případě vážného ohrožení okolí je možné zvolit i přísná opatření, ale cílem je vždy náprava, ne trest.
Otázka trestní odpovědnosti dětí se tak pohybuje na pomezí práva, psychologie, etiky a výchovy. Žádný zákon nemůže nahradit citlivé posouzení konkrétní situace. Ale měli bychom si být vědomi, že pomsta není spravedlnost – a že každý trest bez výchovy je jen zrcadlem naší bezmoci.
Autor tohoto článku je dlouholetým zastáncem snížení trestní odpovědnosti na 14 let, nota bene děti dnes rychleji vyspívají a dokonce i za první československé republiky zde byla trestněprávní hranice právě 14 let.
A co Vy?
