Článek
Byl jsem v Praze. Ano, čtete dobře, až v Praze! Nikdo mě sice nevaroval, že to bude dobrodružství hodné slavnostní premiéry filmu o Indiana Jonesovi.
Ale to mi došlo, jakmile jsem opustil terminál letiště. Potřeboval jsem se dostat na hlavní vlakové nádraží a co by mohl být lepší způsob než taxík? Ergo kladívko, jak se ukázalo, lepší způsob by byl třeba soukromý vrtulník. Nebo alespoň teleportace jako v seriálu Návštěvníci - Karas, žhavíme.....
Hned u východu stál příjemně vypadající muž v kšiltovce z Temu jako má můj vnuk a s laskavým hraným úsměvem mi nabídl svezení.
To se mi líbilo! Žádné aplikace, žádné čekaní, žádné starosti.
Vlezl jsem úspěšně do vozu, ani mi nespadly brýle či kalhoty a vydali jsme se směr nádraží.
To jsou ale panoramata
Cestou jsem si vychutnával čarokrásné pražské panorama a lehce nostalgicky vzpomínal, jak jsem tu byl naposledy asi v roce 1986 na přednášce o přestavbě socialismu.
Z myšlenek mě vytrhlo až jemné odkašlání řidiče a jeho nenucené oznámení: „Tak jsme tady, šéfe! To dělá jenom pět tisíc.“
Chvíli jsem si myslel, že mě splete nějakou kuriózní pražskou jednotkou měny… Slušně jsem se tedy zeptal, zda opravdu mluví o českých korunách?
Přišla klidná odpověď: „Ano, v korunách, šéfe. Dlouhá cesta, dlouhá cesta, inflace, drahé pojištění, doma moc dětí, víte, jak to je. A víte, že si u mne ještě nikdo nikdy na cenu nestěžoval, jste opravdu první. A to vozím lidi z celého světa, i z Afriky i z Moravy.“ (použil starý psychologický trik).
Přiznám se, že jsem se lehce zapotil. Pět tisíc korun za cestu, která by měla stát maximálně pár stovek? Snažil jsem se mu vysvětlit, že nemám zájem o koupi jeho taxíku, pouze o zaplacení jízdy.
Po chvilce debatování, kdy jsem mu připomněl, že opravdu neřídí raketoplán, jsme se nakonec dohodli na ceně, která byla „pouze“ astronomická. Kdyby se o ní dozvěděl astronom prof.Grygar, tak by ji asi začlenil do svých přednášek o tajích (pražského) vesmíru.
A tak jsem byl po zaplacení poněkud chudší, ale zato bohatší o cennou lekci.
Vystoupil jsem před hlavním nádražím, v krásném parčíku plném lidí, kterým se tam pravděpodobně tak zalíbilo, že se tam i ubytovali. A slíbil jsem si, že příště raději zvolím poctivé městské autobusy nebo se prostě jen dám na dlouhý běh směr Brno.
Oboje by mě vyšlo levněji!
Takže, drazí Brňané, pokud někdy zavítáte do Prahy a budete potřebovat taxík, raději se nejprve zeptejte na cenu. Nebo si rovnou připravte zálohu na hypotéku.
Protože v Praze jsou nejen výhledy krásné, ale ceny někdy také dosahují nebeských výšin!
----------------------
(psáno na základě vyprávění seniora L.Z. z Brna)
