Článek
Marie, 77letá brněnská seniorka, nedávno zažila něco, co by sama nikdy nečekala – zamilovala se. Nebyl to pan Jára, její soused z paneláku, ani vietnamský prodavač z místní večerky, ale… samoobslužná pokladna v supermarketu.
„Jak mě asi nenapadlo dřív, že budu mít ráda pokladnu?“ říká Marie s úsměvem. „Ona mi nikdy nic nevyčte, neříká, že jsem pomalá, a ještě mi přesně spočítá, co jsem nakoupila!“
Od té doby, co v supermarketu nainstalovali samoobslužné pokladny, se z návštěvy obchodu stala pro Marii malá velká událost. Dřív ji zdržovali mladí pokladníci, kteří měli neustále plnou pusu řečí a pořád se na něco ptali. „Mám ráda klid. A co je lepší než pokladna, která neklade otázky? Stačí pípnout a zaplatit,“ směje se.
Jenže ne všichni sdílejí Mariinu lásku ke stroji. Jednoho dne se situace v obchodě vyostřila. Pan Jára, známý bručoun, stál před Marií a jaksi nezvládal technologický pokrok. „Do pr… zase to nejde! Ta pokladna je úplně na nic!“ začal nadávat hlasitě, zatímco marně máchal rukama před neústupným displejem.
Marie, která stála za ním s nákupem, trpělivě čekala, ale když slyšela, jak pokladně spílá, zvedla obočí. „Hele, Járo,“ povídá, „na moji pokladnu nikdo nadávat nebude!“
Pan Jára se otočil, zvedl oči k nebi a chtěl něco dodat, ale než stačil vyřknout další slovo, ozvalo se rázné „plác“.
Seniorka Marie mu uštědřila facku, jakou by nečekal ani od své vlastní ženy. „Co děláte, paní Marie?“ vykřikl šokovaně Jára, drže se za tvář.
„To máš za to, že si dovoluješ na něco, co ti ani neublížilo!“ odpověděla Marie pevně. „Jestli máš problém s technikou, tak si najdi pokladníka, ale tady to je můj rajón. A tady panuje klid!“
Pokladna mezitím dál pípala svým pravidelným rytmem, neoblomná a netečná k lidským emocím. Marie se usmála, natáhla ruku ke čtečce a se vší elegancí zaplatila svůj nákup. Odcházela z obchodu spokojená – se svým novým favoritem stále v srdci. Pokladna jí nikdy nezpůsobí trápení, to je jasné.
Pan Jára se od té doby na samoobslužné pokladny dívá s respektem. A pokud si občas při placení povzdychne, rozhodně si dává pozor, aby to nebylo nahlas – nikdy nevíte, kde zrovna stojí Marie!
