Článek
ODS kdysi vystupovala jako pevně konzervativní strana, která hájila zejména tradici, rodinu, nízké daně a poplatky a právní jistotu. I já pranepatrný v ní jako student práv v letech (1998-1999) byl členem. Ale to byla za Klause opravdu jiná ODS.
Dnes ale její proměnu nejlépe symbolizuje ministryně spravedlnosti Eva Decroix.
Není to jen „politická práce“ jednotlivce (či zde spíše jednotlivkyně) , ale znak širšího posunu ODS – od důrazu na řád a konzervativní jistoty směrem k liberálnějším hodnotám. Decroix se už jako poslankyně profilovala spíše moderně: podporovala digitalizaci justice, rychlejší soudní procesy, a především prosazovala liberální změny v občanském právu, které dle jedněch rozšířily prostor pro individuální svobodu, dle jiných šlo o zradu konzervativních kořenů a klausovských ideálů.
Patrně nejvýraznější (i když ne jediná) byla její práce na novele občanského zákoníku, tedy klíčového soukromoprávního kodexu. Zákon č.89/2012 Sb.
Problematická novela, která umožnila mj. změnu pohlaví bez nutnosti chirurgického zákroku. Krok, který by si ODS devadesátých let jen těžko dovedla představit.
Jako ministryně pak pokračovala ve stejném duchu – klade důraz na liberální lidskoprávní dimenzi spravedlnosti. Samozřejmě symfonie je doprovázena tóny o efektivitě a transparetnosti práva a justice.
Kritici jí v zásadě správně vyčítají přílišné podléhání „duchu doby“ a odklon od konzervativních kořenů strany. Naopak příznivci vnímají, že se snaží přiblížit justici obyčejným lidem, posílit jejich práva proti státu a nebát se ani citlivých témat.
Shrnuto - Eva Decroix (ODS) se tak stala de factoi symbolem: tváří ODS, která už dávno není jen stranou „modrých ptáků“ devadesátých let, ale hledá novou identitu v liberálnějším pojetí společnosti.
Vysvědčení, zda to E.D. a její kolegové dělají správně můžeme SPOLU vystavit již na začátku října tohoto roku.
