Článek
Samoobslužné bezcitné pokladny nás všechny přeměnily v pokladní, aniž by nám majitelé obchodů za to dali alespoň nějaký ten drobný peníz.
A to je špatně.
Děcka (jak říkáme my na Moravě již po staletí), prostě není cajk, že děláme za někoho jeho práci a navíc zdarma.
A občas nám dokonce přijde nerudný personál supermarketu vynadat, že jsme špatně namarkovali nějakou položku. Nejčastěji něco z pečiva, či dokonce zeleniny. O ovoci raději ani nemluvíme.
Kdo by si před dvaceti či třiceti roky pomyslel, že když jdete do supermarketu pro salám, salát, pivní rohlíky, chléb, Vitacit, rajčata, sádlo, rum anebo plnotučné mléko, skončíte u samoobslužné pokladny. Kde si sami musíte mj. skenovat čárové kódy, měníte se v luštitele názvu pečiva a zeleniny a skládáte si vlastní nákup?
A ne, není to žádný vtip. Stali jsme se součástí supermarketu. Avšak jsme dostali i jen odměnu. Co aspoň kupon na pětiprocentní slevičku na příští nákup za to, že se mordujeme na pokladně?
Vykutálení kapitalisté pardon podnikatelé nám povýšeně říkají: Pro pět ran do nákupního košíku, proč by někdo měl dostávat slevu, když vykonává práci zaměstnance? To je přece absurdní!
Slevy za odvedenou práci? Kdepak!
Jaká je tedy odměna za to, že děláte práci, za kterou by jinak museli obchodní řetězce zaplatit někoho jiného? No, žádná! Vítejte v Česku a na Slovensku.
Supermarkety a hypermarkety se totiž patrně dohodly, že namísto toho, aby nám daly slevu, tak nám raději umožní báječný pocit, že jsme něco nevídaného zvládli sami. A to je přece k nezaplacení! Vykukové jedni!
Ta radost, když se nám podaří úspěšně nasnímat všechny produkty, včetně sezamové bulky s avokádem a lichým počtem rukoly a zaplatit bez toho, aniž by vás nerudná brigádnice obvinila z krádeže, je nezapomenutelná. Radost k nezaplacení - smějí se manažeři těch všech Lídlů, Kill Bill, i ti ze země za akcí tedy z Kauflandu.
Kdo by chtěl byť jen desetiprocentní slevu, když můžete mít tenhle adrenalinový zážitek?
