Kdy vám může policista prohledat auto?

Odpověď nabízí zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, konkrétně § 42. A jeho smysl je dobré znát ještě předtím, než se člověk ocitne v nepříjemné situaci na silnici.

Především je třeba rozlišovat dvě věci: zastavení vozidla a jeho prohlídku.

Policista může automobil zastavit za podmínek stanovených právními předpisy. Z toho však automaticky neplyne, že smí prohledat celý jeho interiér, zavazadlový prostor a osobní věci cestujících. Každý zásah musí mít svůj zákonný důvod.

Zákon dává policistům oprávnění k prohlídce vozidla v několika přesně vymezených případech. Typicky tehdy, když pronásledují pachatele úmyslného trestného činu nebo pátrají po pachateli či věcech souvisejících s takovým činem a mají důvodné (!) podezření, že se hledaná osoba nebo věc nachází právě ve vozidle.

Podobně mohou postupovat, existuje-li důvodné podezření, že byl trestný čin spáchán používáním vozidla, na vozidle nebo v souvislosti s ním. Další zákonné důvody se týkají pátrání po hledaných či pohřešovaných osobách, zbraních, výbušninách, drogách a věcech pocházejících z trestné činnosti nebo s ní souvisejících.

Rozhodující jsou konkrétní okolnosti. Nestačí pouhá zvědavost ani neurčitý pocit, že řidič vypadá podezřele. Tam, kde zákon vyžaduje důvodné podezření, musí mít takové podezření skutečný podklad.

To ovšem neznamená, že policista musí řidiči na místě předložit důkazy jako při soudním jednání. Znamená to, že jeho postup musí být obhajitelný a přezkoumatelný.

Zásadnější omezení platí pro strážníky městské (obecní ) policie. Ti sice mohou kontrolovat doklady, měřit rychlost a řešit dopravní přestupky. Avšak legální oprávnění k samotné prohlídce vozidla ze zákona nemají.

Ergo policejní kladíko, nikdy ho nemají, takové oprávnění přísluší jen PČR.

Představme si, že policista požádá řidiče, aby otevřel zavazadlový prostor. Řidič odmítne s tím, že jde o jeho soukromý majetek. Má tím prohlídku zastavenou?

Nemá. Jestliže jsou splněny zákonné podmínky, může policista podle § 42 odst. 7 zákona o Policii ČR vozidlo otevřít nebo si jinak zjednat přístup, v případě nutnosti i za použití síly. Souhlas řidiče tedy není nezbytnou podmínkou zákonné prohlídky.

Na druhou stranu samotná skutečnost, že má někdo policejní uniformu, ještě neznamená, že může bez dalšího prohledávat cizí majetek. Řidič se může slušně zeptat, na základě jakého ustanovení zákona policista postupuje.

Pakliže má pochybnosti o oprávněnosti zákroku, může si poznamenat jeho okolnosti a následně podat stížnost nebo využít jiný odpovídající právní prostředek.

Rozumnější je řešit případný spor zákonnou cestou než se s hlídkou přetahovat o víko kufru. Fyzický odpor může situaci zbytečně vyhrotit a přinést další právní komplikace.

Zákon pamatuje také na bezpečnost veřejné hromadné dopravy. Policista může za stanovených podmínek prohlédnout zavazadlo, dopravní prostředek nebo osobu, aby zjistil, zda se nepřepravuje předmět použitelný k útoku na provoz či cestující. Za určitých podmínek může rovněž bezplatně využít prostředky veřejné hromadné dopravy a telekomunikační zařízení v nich instalovaná.

Ani zde nejde o neomezenou pravomoc. Rozhodující je zákonem stanovený účel a podmínky konkrétního úkonu.

Policie potřebuje účinné nástroje k odhalování trestné činnosti. Řidiči zase potřebují vědět, kde její oprávnění začínají a kde končí. Tyto zájmy si neodporují. Právě jasná pravidla chrání jak veřejnost, tak policisty, kteří svou práci vykonávají řádně.

Zapamatujme si jednoduché pravidlo: policista nemůže prohledat auto jen proto, že ho zastavil. Musí mít zákonný důvod. Pokud jej má, nemůže řidič prohlídku zmařit pouhým nesouhlasem.

Prameny:

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zejména § 42 – Zastavení a prohlídka dopravního prostředku.

VANGELI, Benedikt. Zákon o Policii České republiky: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014. ISBN 978-80-7400-543-5. Viz zejména komentář k § 42, s. 167–169.

ŠTEINBACH, Miroslav. Zákon o Policii České republiky: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2019. Komentáře. ISBN 978-80-7598-193-6.