Článek
Jenže hned první věta hosta mě zarazila.
„Já jsem Marek Čejka, ale nejsem politolog.“
Říkám si: To je zvláštní. Jednak mi hlas vůbec neseděl k tomu, jak si známého odborníka představuji, a jednak taková skromnost po ránu? To není obvyklé.
Redaktor se ale nenechal vykolejit.
„A mohl byste nám něco říci k Íránu?“
Na druhém konci se ozvalo už poněkud důrazněji:
„Ale ne, vždyť říkám, že nejsem politolog. Já jsem slušný člověk!“
A v tu chvíli jsem pochopil, že někde v éteru došlo k jedné z těch drobných rozhlasových katastrof, které jsou vlastně tím nejlepším kořením živého vysílání.
Místo odborníka se redakci podařilo dovolat úplně jinému Marku Čejkovi.
Představuji si, jak dotyčný zvedl telefon v domnění, že mu někdo nabízí levnější elektřinu nebo zve na třídní sraz. A místo toho se ocitl v přímém přenosu jako údajný znalec Blízkého východu.
Jeho reakce byla vlastně obdivuhodná. V době, kdy se leckdo vyjadřuje ke geopolitice po přečtení dvou příspěvků na sociálních sítích, tento Marek Čejka poctivě přiznal: „Nevím, nejsem politolog.“
Takových lidí by veřejná debata potřebovala víc.
A přiznávám, že mě nejvíc pobavila právě ta věta: „Já jsem slušný člověk.“ Nejspíš tím vůbec nechtěl říci nic o politolozích. Jen už hledal jakýkoli argument, který by redaktora přesvědčil, že skutečně volá špatnému člověku.
Od té doby si říkám, že až mi jednou zazvoní telefon a někdo se zeptá, zda bych okomentoval inflaci, situaci na Tchaj-wanu nebo vývoj kurzu eura, nejprve se ujistím, jestli opravdu volá mně.
A kdyby ne, odpovím stejně pohotově:
„Nezlobte se, já nejsem ten správný odborník. Já jsem z Brna!“
-----------------
