Článek
Máme se asi lépe, než si myslíme
Minulý týden jsem seděl na zahrádce jedné moravské restaurace s dlouholetým kamarádem. Je mu dvaasedmdesát let, celý život se pohyboval v právnickém prostředí, a jak už to u právníků bývá, dokáže člověka překvapit i po desítkách let známosti.
Po několika minutách hovoru mi mezi řečí oznámil, že intenzivně hledá milenku.
Dobrá, řekl jsem si v duchu. Láska kvete v každém věku. Nic proti tomu.
Jenže pak začal rozvádět detaily. Ideálně by prý uvítal studentku (klidně i z Univerzity třetího věku), případně maminku samoživitelku.
A protože je finančně zajištěný (jako většina právníků a politiků), byl by ochoten dotyčné ženě platit klidně i nájem bytu.(včetně energiía fondu oprav).
Na oplátku by očekával společnost, čas, náklonnost a občasné kulturní či gastronomické vyžití.
Jinými slovy, nabízel poměr, který by podle mého laického ekonomického úsudku mohl mít na trhu docela slušnou poptávku.
Jenže ouha.
Prý už hledá delší dobu a bez většího úspěchu.
Nechápal jsem.
Denně čteme články o tom, jak je všechno drahé. Jak mladí lidé nemají na bydlení. Jak samoživitelky počítají každou korunu. Jak studenti brigádničí od rána do večera. Jak nájmy rostou rychleji než hipíkovi vlasy po dešti.
Solventní inteligentní senior neláká?
A tady sedí solventní důchodce, který nabízí pomoc s bydlením (včetně pojištění a fondu oprav), finanční jistotu, zkušenosti, společnost, právní konzultace zdarma a pravděpodobně i neomezené množství historek z dob, kdy se žaloby ještě psaly na psacím stroji.
A stejně nic.
Přiznávám, že mě to donutilo k zamyšlení.
Možná totiž ekonomické ukazatele nevypovídají úplně všechno. Možná se ve skutečnosti máme lépe, než si sami myslíme. Možná už dávno nežijeme v době, kdy je člověk ochoten udělat cokoli za zaplacený nájem.
Nebo je možná problém jinde.
Třeba dnešní mladé ženy skutečně hledají vztah, nikoliv ekonomický projekt. Třeba dávají přednost vlastní nezávislosti. A třeba jim představa, že budou za náklonnost inkasovat měsíční platbu za byt, nepřipadá tak romantická, jak si někteří pánové myslí.
Senior se přeceňuje?
Případně je možné, že můj (dnes již bývalý) kamarád přeceňuje svou tržní hodnotu.
To je mimochodem jev, který nepostihuje jen seniory. Znám řadu padesátníků, kteří si myslí, že vypadají jako hollywoodské hvězdy, ačkoliv připomínají spíše účetní oddělení okresního podniku služeb. Sebehodnocení bývá zkrátka někdy optimističtější než realita.
Každopádně mě celé vyprávění pobavilo.
Když jsem se s kamarádem loučil, stále kroutil hlavou nad tím, že jeho nabídka nezabírá.
Já jsem naopak kroutil hlavou nad tím, že v době permanentních stížností na ekonomickou situaci existují lidé, kteří mohou podobnou nabídku odmítnout.
Ať už je pravda jakákoliv, jeden závěr z toho vyvodit lze.
Buď se máme jako společnost opravdu lépe, než tvrdí titulky novin a „těch internetů“.
Nebo je láska, náklonnost a osobní svoboda pořád ještě cennější než zaplacený nájem.
A pokud je správně druhá možnost, pak je to vlastně docela dobrá zpráva, že?
