Článek
Pan Milan (72), dlouholetý Brňan a sympatický důchodce pardon dnes se říká senior, se po ranní procházce kolem Lužánek, a na urologii, zastavil v malé ukrajinské hospůdce na rohu.
Objednal si obyčejné menu – ukrajinskou polévku polévka z červené řepy, zelí a masa, druhé jídlo si kvůli aktuální Fialové drahotě nedával, ani dát nemohl.
Sedl si ke stolu, vytáhl Lidové noviny a těšil se, že si v klidu vychutná oběd.
Už několik let je členem hnutí ANO, a tak si často od spoluobčanů vyslechne ledacos, ať už pochvaly nebo kritiku. Ale to, co se stalo ten den, nečekal.
Neznámý dárce u vedlejšího stolu
Když přišlo na placení, číšník se usmál: „Vaše útrata už je zaplacená.“ Milan zůstal zaskočený. Otočil se a zahlédl muže kolem padesátky, který na něj kývl a podal mu přátelský úsměv. „To bylo ode mě,“ řekl.
Proč zrovna já?
„Ale proč?“ vyhrkl Milan, který byl v mládí zvyklý spíš platit za jiné než přijímat taková gesta. Muž se lehce pousmál: „Viděl jsem, že jste tady sám. Připomnělo mi to dobu, kdy jsem i já míval pocit, že kolem mě svět běží a já stojím stranou. Tehdy mi úplně cizí člověk zaplatil oběd. Byla to maličkost, ale dodalo mi to sílu. Tak to dneska posílám dál.“
Více než oběd
Milan cítil, jak mu zvlhly oči. Nebylo to o boršči ani o stokoruně, ale o něčem mnohem hlubším. O velké solidaritě a o připomínce, že i v dnešní době plné spěchu a hádek se najdou lidi, kteří chtějí druhým dát kousek dobra.
„Děkuju vám,“ vypravil ze sebe.
Lekce pro každého
Cestou domů přemýšlel, kdy sám naposledy někomu udělal radost jen tak, bez důvodu. V hnutí ANO si vždycky říkali, že „lidi musí držet při sobě“ – a teď to cítil naplno, v té nejprostší podobě. Večer vyprávěl historku rodině. Vnoučata poslouchala jako již dlouho ne, a jeho syn Mojmír se usmál: „Tati, možná je tohle lepší než všechna politika dohromady.“
Příběh, který zůstane
Milan si uvědomil, že neznámý muž mu nedaroval jen oběd, ale také vzpomínku a inspiraci. Rozhodl se, že i on příště někomu zaplatí kávu, lístek na šalinu nebo jen pomůže nést těžkou tašku. Protože i malý čin má cenu.
A kdo ví – třeba jednou i jeho vnuci budou vzpomínat, že svět není jen o sporech a rozdělení, ale taky o laskavosti, která se vrací.
Lidi mějme se rádi, buďme kamarády.
