Článek
Aktuální případ jihomoravského hejtmana Jana Grolicha, který chce spojit vedení kraje s dalšími významnými politickými ambicemi, tento argumentační vzorec jen potvrzuje. A zároveň znovu otevírá otázku, zda jsme se v chápání veřejné služby za poslední roky skutečně posunuli.
Hejtman není ceremoniální figurou ani koordinátorem schůzí.
Jde o jednu z nejvýkonnějších politických funkcí v zemi. V kraji velikosti Jihomoravského to znamená odpovědnost za miliardové rozpočty, řízení krajských nemocnic, dopravní infrastruktury, středního školství i schopnost reagovat na krizové situace. Tvrdí-li hejtman, že další mandát „časově zvládne“, redukuje výkon funkce na kalendář a počet jednání. Skutečná politická odpovědnost však není otázkou hodin, ale soustředění, dostupnosti a schopnosti nést následky rozhodnutí.
Dělají to přece všichni
Často zaznívá argument, že kumulace funkcí není ničím výjimečným a že podobně postupovali i jiní politici v minulosti. To však není obhajoba, ale popis problému.
Pokud se česká politika dlouhodobě potýká s přetížením několika osob, které střídají či kumulují funkce, pak to spíše vypovídá o slabosti personálního zázemí politických stran než o výjimečných schopnostech jednotlivců. Profesionalizace veřejné správy se s tímto přístupem míjí.
Opoziční zastupitelé v kraji upozorňují, že kumulace funkcí může reálně oslabit řízení regionu, zejména v citlivých oblastech, jako je zdravotnictví. Ostatně, které má v gesci právě přímo lidovec Jan Grolich.
Tyto obavy nelze automaticky shazovat jako běžný politický spor. Jde o legitimní otázku, zda má mít kraj hejtmana na plný výkon, nebo politika, který bude svou pozornost rozdělovat mezi více rolí, zájmů a odpovědností.
Celá věc má navíc výrazný symbolický rozměr. Vysílá signál, že veřejná funkce není závazkem, ale položkou v politickém portfoliu. Že jeden mandát nestačí, pokud se nabízí další – s vyšší prestiží, širším vlivem nebo stranickým významem.
Právě tento dojem však dlouhodobě podrývá důvěru veřejnosti v politiku jako službu.
Nejde o osobní spor s Janem Grolichem. Jde o otázku politické kultury a elementární sebereflexe. Pokud chceme, aby kraje byly řízeny odpovědně a profesionálně, měli bychom trvat na jednoduchém principu: vrcholná výkonná funkce má být vykonávána naplno. Vše ostatní jsou jen sofistikované racionalizace toho, že politická ambice dostala přednost před odpovědností vůči voličům.
---------------
(modifikovaně psáno pro Právo)
