Článek
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se 4. června ve Sněmovně postavil proti návrhu na zvýšení příspěvků na péči pro osoby závislé na pomoci druhých.
Své rozhodnutí odůvodnil slovy „Letos na to nemám peníze“.
Přes odpor opozice i některých koaličních poslanců nakonec vládní většina těsně návrh ANO, SPD a Pirátů smetla ze stolu. A tak lidé, kteří se sotva drží nad vodou, zůstávají bez pomoci.
Tento krok je nejen politicky necitlivý, ale i lidsky zarážející. Český stát opět ukázal, že umí šetřit – ale pouze tam, kde to bolí nejméně mocné.
Když se jedná o navýšení armádního rozpočtu, o miliardy na státní PR kampaně nebo o štědré příspěvky politickým neziskovkám, peníze se skoro vždy najdou.
Ale když jde o pomoc více než 189 000 vážně nemocným, postiženým a jejich rodinám, najednou „není z čeho brát“.
Jurečkovo pokrytectví a marketingové hry
Je pikantní, že právě Marian Jurečka – politik z KDU-ČSL, tedy strany, která si dlouhodobě hraje na ochránce rodin a seniorů – odmítá důstojně přidat těm nejpotřebnějším.
Mluvit o „sociální citlivosti“ a zároveň škrtnout pár stovek pro lidi v první a druhé úrovni závislosti na péči je naprostý rozpor.
Příspěvek na péči není žádný luxusní benefit. Je to pomoc těm, kteří pečují o své blízké často za cenu ztráty zaměstnání, zdraví i důstojnosti. A pokud si dnes stát neumí dovolit přidat pár stovek těm, kteří se starají o své staré rodiče či prarodiče, invalidní děti či nemocné partnery, pak se musíme ptát – komu vlastně tento stát ještě slouží?
Opozice jako jediný hlas rozumu?
Je smutným paradoxem, že hlasem rozumu v této debatě byla tentokrát opozice. Ať už to byla Alena Schillerová (ANO), která trefně připomněla, jak inflace a vládní „konsolidační“ balíček dopadly právě na tyto lidi, nebo Lucie Šafránková (SPD), která navrhovala vyšší částky, než samotné ANO. Dokonce i Piráti návrh podpořili.
Koalice však opět prokázala, že hájí zájmy fiskální kázně více než důstojnosti vlastních občanů.
Co by měl udělat skutečný lídr?
Skutečný lídr by si dnes nestoupnul k mikrofonu s výmluvou „nemám peníze“. Skutečný lídr by řekl: „Musíme najít rezervy. Nenecháme v tom ty, kteří jsou na nás závislí.“ A škrty by hledal jinde – v dotačních tunelech, nadbytečné státní byrokracii, předražených veřejných zakázkách a v politických trafikách.
KDU-ČSL ale místo toho hájí kompromisní návrh, který má být méně „štědrý“.
Česky řečeno: méně spravedlivý, méně důstojný, méně lidský.
Závěr: Etická hranice byla překročena
Rozhodnutí Mariana Jurečky a vládní většiny není jen ekonomické, je to morální selhání. Pokud si stát nedokáže vážit těch, kdo se starají o nemocné a bezmocné, není to jen známka špatného hospodaření – je to známka špatných hodnot.
Příště až někdo z vládních politiků pronese, jak „pomáhají rodinám“, připomeňme si tuto situaci. A ptejme se, co by asi říkali, kdyby sami měli vyžít s příspěvkem 880 korun měsíčně. Asi by si rychle spočítali, že taková pomoc není důstojná ani pro domácího mazlíčka – natož pro člověka.
