Článek
Absolvoval prestižní moskevskou univerzitu, kde se učilo, že kapitalismus je přežitek a jedinou správnou cestou je marxismus-leninismus. Po návratu do vlasti tyto poznatky s nadšením předával dál – nikoli v hospodě u piva, ale na vysoké škole, a to coby vyučující právě tohoto ideologického skvostu. Členem KSČ byl kontinuálně až do roku 1992, tedy i v době, kdy už se loď režimu potápěla rychleji než Titanik po setkání s ledovcem.
Takové životní curriculum by si leckdo představoval spíš u veterána z okresního výboru KSČM než u tváře moderní „progresivní“ politiky.
Ale chyba lávky – dnes je tento pán jedním z výrazných lídrů Pirátské strany. Strany, která si zakládá na transparentnosti, kritickém myšlení, odporu k autoritářství a na tom, že „staré struktury“ nemají mít v politice místo.
Evidentně to však neplatí, pokud má dotyčný dost zkušeností – třeba s tím, jak manévrovat v systému a přežít každou změnu režimu.
Prostě ideální příběh politického chameleona. Vždy připraven se přizpůsobit: kdysi učil, že Sovětský svaz je majákem lidstva, dnes hlásá, že největší hodnotou je svoboda jednotlivce.
Možná by dokázal přesvědčit i sám sebe, že mezi těmito postoji není žádný zásadní rozpor – stačí tomu dát dost sofistikovaný obal.
Závěrem
A tak máme v čele strany, která se tváří jako rebel proti starým pořádkům, muže s biografií z dob, kdy se „pořádek“ psal s velkým P a měl rudou obálku. Možná se jedná o praktickou ukázku politické recyklace – něco jako když z igelitky uděláte květináč.
Kdo je to? Inu, to už nechám na vás. Ale pokud se říká, že historie se opakuje, u nás má občas i stejné herce – jen jinak oblečené.
Nápověda, je lídrem Pirátů ve Varech, a jeho jméno (vlastně příjmení) začíná na písmeno, které tak rád ukazoval V-áclav Havel.
