Článek
Zapomeňte na dětské psychologické poradny, výchovné koutky a rodičovské skupiny na Facebooku.
Kniha knih - Bible má pro problémové potomky jasné řešení – a rozhodně to není mazlení a TikTok se Štěkánkou.
Ve Starém zákoně najdeme jeden z nejtvrdších výchovných receptů všech dob: pokud tě dítě neposlouchá, sežeň si svědky… a kamení. Doslova.
V tomto textu se podíváme na to, co říká kniha Deuteronomium o výchově vzpurného syna, a jak se k tomu stavěl samotný Ježíš. A pozor – není to úplně ten Ježíš s beránkem v náručí, kterého známe z dětství.
Deuteronomium 21:18–21 – smrt za neposlušnost
Citovaný oddíl z páté knihy Mojžíšovy (Dt 21,18–21) se s problémem vzpurného syna rozhodně nemaže. Pokud má někdo syna, který odmítá poslouchat své rodiče i po opakovaném napomenutí, mají ho rodiče přivést před starší města. Tam jim mají oznámit, že jejich potomek je „modlářský žrout a pijan“. A trest? Uházet ho kamením k smrti.
„Tak odstraníš zlo ze svého středu. Ať to slyší celý Izrael a bojí se.“
Pro dnešního čtenáře je to mrazivá ukázka toho, jak kruté a nekompromisní mohly být starověké zákony. Jejich cílem nebylo jen trestat, ale také působit výchovně – především vůči zbytku společnosti.
Co na to Ježíš?
Mohlo by se zdát, že Ježíš přinesl nový zákon, který starozákonní brutalitu překonává láskou. Jenže v evangeliu podle Marka (Mk 7,9–13) Ježíš farizeům vyčítá, že Boží přikázání nahradili lidskými zvyklostmi. A jako příklad uvádí právě páté přikázání („Cti otce svého i matku svou“) a fakt, že neposlušné děti měly být podle Mojžíšova zákona potrestány smrtí.
Ježíš tedy neříká: „To bylo přehnané,“ ale spíš: „Ani tohle už nedodržujete, protože se vám to nehodí.“
To neznamená, že by Ježíš volal po trestu smrti – jeho poselství bylo mnohem jemnější. Ale ukazuje to, že zákon sám vnímal jako něco vážného a závazného, nikoliv jako zastaralý relikt.
Jak tomu rozumět dnes?
Dnes už si těžko představíme, že by rodiče odvedli své dítě k bráně města a navrhovali ho ukamenovat. Přesto tento text zůstává součástí Bible a připomíná, jak silnou roli měla v tehdejší společnosti poslušnost a řád.
Ve starověkém světě byla rodina základní jednotkou společnosti. Vzpoura dítěte nebyla jen osobní tragédií, ale i nebezpečný precedens. Proto měly zákony za cíl udržet pořádek za každou cenu – a cena mohla být vysoká.
Závěrem: Mezi kamenem a porozuměním
Dnes už na podobné zákony pohlížíme s morálním odstupem. Zabít dítě za neposlušnost? Nepředstavitelné. Ale nelze se tvářit, že podobné pasáže v Bibli nejsou. Patří k vývoji lidské společnosti i víry samotné.
Bible nám tak neukazuje jen ideály, ale i stíny. A právě v těch stínech se často rodí největší otázky: Co je spravedlnost? Kde končí autorita a začíná krutost? A jak číst starověké zákony v moderním světě?
A co si o tom myslíte vy?
Je správné vnímat Bibli jako historický dokument, nebo jako nadčasový morální kompas – i se vším, co v ní najdeme?
Napište mi do komentářů pod článkem, jak se na to díváte vy.
