Maminka „básníka“ Štěpána Šafránka - co o ní nevíte? Míla Myslíková - hvězda z Třebíče!

Bohumila „Míla“ Myslíková (14. 2. 1933 – 11. 2. 2005) byla česká filmová a divadelní herečka a spisovatelka, jejíž nezaměnitelný talent obohatil více než čtyři dekády české kultury.

Myslíková se poprvé narodila v Třebíči do rodiny, kde matka provozovala půjčovnu krojů, masek a divadelních kostýmů – první kontakt s uměním, který ji ovlivnil na celý život. Od mládí chtěla psát, ale nakonec studovala herectví na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, kterou absolvovala v roce 1955.

Po absolutoriu začínala na divadelních scénách – v Divadle bratří Mrštíků a Státním divadle v Brně, později působila i v Divadle Jaroslava Průchy v Kladně. Vedle divadla se intenzivně věnovala filmové a televizní práci. Debutovala již jako jedenadvacetiletá ve snímku Nejlepší člověk a následovala dlouhá řada vedlejších rolí, v řadě případů přidávajících postavám nezapomenutelný charakter.

Diváci ji znají z řady oblíbených filmů – od Rozmarného léta přes komedie jako Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách až po sérii Básníků, kde ztvárnila maminku Štěpána Šafránka.

Myslíková nezůstala pouze u herectví. V 80. a 90. letech se věnovala psaní – její cestopis Finský maraton a následná kniha V zemi Kalevově odrážejí její lásku k Finsku a tamní kultuře. Napsala rovněž několik knih pro děti a další publikace, včetně knihy o betlémech Narodil se nám Spasitel.

Ve 23 letech se provdala za kolegu Štěpána Zemánka, manželství však trvalo jen krátce. Později již zůstala svobodná. Ke konci života trápila Myslíkovou Parkinsonova choroba a zemřela v Praze na mozkovou mrtvici tři dny před svými 72. narozeninami. Je pohřbena na hřbitově svaté Barbory v Polné u Jihlavy.

Míla Myslíková zanechala za sebou bohaté filmové i literární dílo, které stále oslovuje nové generace diváků i čtenářů.

Při zkoušce v třebíčském divadle zapomněla text. Nezpanikařila, jen se otočila k partnerovi na jevišti a s naprostou samozřejmostí řekla:
„Teď máš říct něco chytrého ty, já jsem matka a myslím až doma.“
Publikum se smálo, režisér zuřil – a replika nakonec v inscenaci zůstala.

Typické pro ni bylo, že brala herectví vážně, ale sebe nikdy. Sama s oblibou říkala, že její specializací jsou role žen, které „vypadají, že už všechno zažily – a bohužel mají pravdu“. Právě proto byly její postavy tak uvěřitelné a lidské: trochu unavené, trochu ironické, ale vždycky s vnitřním teplem.

A možná i proto si ji diváci dodnes pamatují víc než leckteré hvězdy hlavních rolí.

U paní herečky Myslíkové totiž platilo, že když se objevila na scéně, bylo najednou jasno, že někdo skutečný přišel mezi nás.

Jedna z mých nejoblíbenějších hereček! Dodnes. A co Vaše, milé čtenářstvo?