Článek
Exministr Kupka se včera (25.3.2026) zapsal do dějin „televizní politické zábavy“ tím, že na ČT24 v pořadu Události, komentáře pasivně agresivně hypnoticky „čučel“ na ministra Borise Šťastného. Až se ten „nebohý Motorista“ musel proti této pubertální manipulativní znervózňovaní taktice galantně ohradit.
Nicméně jinak jde o politika v zásadě nudného.
Podívejme se na příběh svérázného muže, který nezačínal v zákulisí stranických sekretariátů, ale u mikrofonu, a přesto se vypracoval až na vrchol jedné z nejstarších českých politických stran.
Kupka není typickým „produktem“ politických trafik. Vystudovaný žurnalista z Univerzity Karlovy si prošel světem médií, kde sbíral zkušenosti jako rozhlasový moderátor a později jako profesionální mluvčí. A právě schopnost formulovat sdělení – někdy až příliš uhlazeně – se stala jeho poznávacím znamením. Není to politik, který by burcoval davy. Je to politik, který vysvětluje. A někdy až tak dlouho, že se pointa ztrácí v překladu.
Do politiky vstoupil relativně pozdě, ale o to razantněji. V roce 2010 se stal starostou středočeských Líbeznic a tuto funkci držel více než dekádu. Z malé obce si udělal laboratoř komunální politiky – bez velkých gest, ale s důrazem na infrastrukturu a každodenní správu. Možná právě tady vznikl jeho „manažerský“ styl, který později přenesl i na celostátní úroveň.
Do Poslanecké sněmovny se dostal v roce 2017 a brzy se zařadil mezi klíčové tváře ODS.
Dlouholetý místopředseda, loajální k vedení, ale bez ambicí na revoluci. Když se stal ministrem dopravy ve vládě Petr Fiala, nepřinesl do resortu ideologii, ale spíše technokratický přístup. Silnice, železnice, projekty – méně slov, více tabulek.
A pak přišel rok 2026. Kupka se stal předsedou ODS. Bez dramat, bez převratů, spíše jako logické vyústění dlouhodobé loajality a vytrvalosti.
Ergo kladívko, není to typ lídra, který by strhával pozornost. Spíš ten, který ji unese – bez emocí.
Právě v tom ale spočívá jeho paradox. V době, kdy politice dominují výrazné osobnosti, ostrá slova a jednoduchá hesla, působí Kupka jako relikt jiné éry.
Éry, kdy politika byla řemeslo, ne show. Otázka je, zda to dnes ještě stačí.
Kupka totiž není zajímavým (či dokonce zábavným) politikem, kterého si zapamatujete po jednom projevu. Ale je to politik, který může vydržet. A v české politice je to možná cennější vlastnost, než se na první pohled zdá.
