Článek
Letos jsem si řekl: dovolená? Ano, ale žádné válení u jednoho bazénu! A tak jsem vyrazil poznávat, okusovat a objevovat.
První zastávkou byla Barcelona – město, kde moře potkává Gaudího a tapas chutnají líp než kdekoli jinde. Prošel jsem La Rambla, koukal na Sagrada Família a snažil se pochopit, proč všichni mluví katalánsky, i když je to přece Španělsko.
Barcelona je místo, kde se historie a moderní umění drží za ruce a já jsem se nechal unést tímhle chaotickým, barevným a slunným světem.
Pak jsem zamířil na Slovensko, do Nitry, nejstaršího města země. Hrad, katedrála, historické centrum… všude kolem se linula atmosféra, která připomíná, že někdy je fajn zpomalit a nechat historii mluvit sama za sebe. Přestože Nitra není tak známá jako Bratislava, pro milovníka historie je pokladem, kde každý kámen vypráví svůj příběh.
Také zde mají pěkně opravené koupaliště, kam je po 16.hodině vstup pouze za 4 Euríčka.
Kde domov můj?
V Česku mě čekaly Karlovy Vary. Lázně, kolonády a Becherovka – kombinace, která dokáže člověka příjemně omámit (a to nejen alkoholem). Město je elegantní, uvolněné a nabízí relax, po kterém touží každý, kdo se rozhodne na chvíli vypnout a jen tak bloumat po malebných ulicích.
Milým zpetřením bylo shledání s dlouholetým kamarádem z Aše - Rosťou, který vážil cestu až z Aše. Rosťa navíc pracuje v Německu, tak jsme se SPOLU nasmáli populistickým slibům našeho premiéra Fialy, že za chvíli u nás budou platy jako ve zmíněném Německu.
Když už jsem byl ve Varech, tak jsem si na půl dne odskočil do Ostrova nad Ohří, také zajímavé městečko, kam se propsal mj. socialistický realismus.
Základnou mých dalších dobrodružství se stal Tábor – husitské město, které mě vtáhlo svou historií i atmosférou. Navštívil jsem zde mj.koncert mé oblíbené skupiny Znouzecnost.
Odtud jsem podnikl několik výletů vlakem:
- Písek s jeho starobylým mostem a klidným centrem, kde se dá sedět hodiny a koukat na řeku.
- Strakonice, město hradu a folklóru, kde jsem se alespoň na chvíli cítil jako hrdina nějakého středověkého příběhu. Bohužel mi tam celý červencový den propršelo.
- Veselí nad Lužnicí, malebné město u řeky, kde historie a příroda tvoří dokonalou kombinaci pro odpolední procházku.
Závěrem
Takže letos moje dovolená byla pestrá: od španělského moře přes slovenské dějiny až po české lázně a jihočeské poklady. A to jsem ještě nezmínil kratší výlety do Znojma, Kroměříže, Ostravy, Bzence, Kolína a Olomouce.
Každé místo mělo své kouzlo, a i když jsem někdy měl pocit, že vlak z Tábora je dobrodružství samo o sobě, všechny zážitky dohromady vytvořily mozaiku, na kterou budu vzpomínat ještě hodně dlouho – s úsměvem, trochou nostalgie a spoustou fotek.
