Článek
Celý život jsem věřil, že tvrdá práce, odpovědnost a šetrnost jsou klíčem k důstojnému stáří. Jsem David z Moravy, je mi šedesát šest let a celý svůj život jsem pracoval jako právník.
Pracoval jsem pilně, obětoval jsem hodiny a hodiny práci. Věřil ve spravedlnost a doufal, že si jednou dopřeji zasloužený odpočinek. Dnes se ale cítím podvedený. Oklamaný systémem, inflací a vládou SPOLU a STANu, která mi znemožnila užit si konec života tak, jak jsem si představoval.
Od mládí jsem myslel na budoucnost. Neženil jsem se, nezaložil rodinu. Věnoval jsem veškerý čas práci a šetření. Na kontě jsem si nastřádal pět milionů korun – pro mnohé neuvěřitelnou sumu. Myslel jsem, že s těmito prostředky mě nic nepřekvapí. Ale inflace a zdražování, které přišlo v posledních letech, mě krutě vyvedly z omylu.
Věřil jsem, že si budu moci dopřát klidné stáří. Výlety, kultura, příjemné bydlení, občasné avantýry se švarnými vdovami či jejich vnučkami a občas trochu luxusu. Dnes ale musím pečlivě zvažovat každý výdaj. Ceny energií, léků, potravin a služeb narostly do takových výšek, že i s mými úsporami je stále těžší udržet si trochu slušnou životní úroveň.
Moji rodiče zažili inflaci po revoluci, ale tehdy byly podmínky jiné. Dnes čelíme situaci, kdy vás náklady na obyčejný život dokáží vyčerpat rychleji, než byste si dokázali představit.
Víte, co dnes stojí třeba zubař nebo dioptrické brýle s cylindry.
Pod taktovkou současné vlády Petra Fialy sledujeme nezastavitelný nárůst životních nákladů a úspory, které jsem si našetřil za desítky let, ztrácejí hodnotu rychlejší než kdy dřív.
Smutné stáří
Cítím se smutně. Smutně proto, že jsem věřil v lepší budoucnost. Smutně proto, že po desetiletích odříkání, kdy jsem si skoro nebral dovolené, nenakupoval zbytečnosti, nemyslel na užívání, jsem se ocitl v situaci, kdy musím řešit, zda si mohu dovolit topit v zimě na teplotu, která je mi příjemná. Anebo jestli si koupím kvalitnější potraviny, léky nebo časopis Respekt.
Někdo možná namítne, že pět milionů je stále hodně. Ano, je. Ale s touto sumou jsem počítal na skoro třicet let. Teď, když se částky na všech frontách skoro zdvojnásobily, jsou úspory pryč dvojnásobně rychleji.
Nezlobte se, když řeknu, že Fialova drahota je zrada. Zrada na lidech, kteří celý život poctivě pracovali, platili daně a věřili, že stát jim za jejich loajalitu poskytne jistoty.
Nežádám něco zadarmo, nikdy jsem nežádal. Ale takovou důchodovou past si nikdo nezaslouží.
Každý si přeje klidný a důstojný konec života. Bohužel, vím, že ten můj nebude takový, jak jsem doufal.
Tak snad alespoň ten posmrtný život bude stát za to.
(Na základě vyprávění D.P., osobní údaje změněny kvůli GDPR. Psáno v první osobě, kvůli lepčí čtennosti)
