Článek
Článek pana Lufa na Medium.cz zaujme provokativním tónem, který staví lékaře do role obětí neslušného chování pacientů a snaží se ospravedlnit jejich případnou nepříjemnost.
Na první pohled může argumentace dávat smysl – každý má právo na důstojné zacházení, včetně lékařů. Při hlubším zamyšlení ale vyvstává několik zásadních problémů, které tento pohled činí neúplným a jednostranným.
Autor článku především zjednodušuje dynamiku vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékařské povolání je nejen technická disciplína, ale také služba lidem, která má základ v etice a empatii. Pacienti často přicházejí do ordinací ve stresu, strachu a bolesti, což přirozeně ovlivňuje jejich chování. Očekávat od nich dokonalou sebekontrolu za všech okolností je nereálné. Lékaři jsou pak vázáni nejen odbornými, ale i lidskými standardy – jejich úkolem není jen léčit tělo, ale také přispívat k psychické pohodě pacienta, což nelze bez vlídnosti a respektu.
Dále je třeba upozornit, že autor přehlíží systémové příčiny frustrace na obou stranách. České zdravotnictví je dlouhodobě přetížené. Lékaři často pracují ve stresujících podmínkách, mají málo času na pacienty a čelí náporu administrativy. Ostatně na velkou byrokracii si stěžoval již Miloš Kopecký v Nemocnici na kraji města.
Stejně tak pacienti mnohdy narážejí na dlouhé čekací doby, nedostatek dostupných specialistů nebo složitou komunikaci se zdravotnickým systémem. Tento začarovaný kruh stresu a frustrace může zhoršovat vztahy mezi oběma stranami.
Svalovat odpovědnost výhradně (!) na pacienty je zjednodušující a nespravedlivé.
Dalším problematickým bodem článku je implicitní normalizace nepříjemného chování lékařů. Autor naznačuje, že pokud je pacient neslušný, lékař má právo jednat obdobně. Takový přístup však neodpovídá profesním standardům lékařské etiky.
Lékaři mají být těmi, kdo situaci zvládají profesionálně, bez ohledu na chování pacienta. Nikdo samozřejmě netvrdí, že lékaři musí snášet urážky nebo agresi – na takové případy existují jasné postupy. Ale běžná podrážděnost pacienta nemůže být důvodem k tomu, aby lékař jednal nevlídně nebo arogantně.
Článek také neřeší dopad nepříjemného chování lékařů na pacienty. Pro mnoho lidí je návštěva lékaře spojena s pocitem zranitelnosti. Setkání s neochotným nebo hrubým zdravotníkem může tento pocit zesílit a vést k tomu, že pacienti odkládají potřebnou péči nebo ztrácejí důvěru ve zdravotnický systém.
Citovaný aspekt autor zcela opomíjí, čímž ignoruje širší důsledky takového přístupu.
Závěrečná pilulka
Závěrem lze říci, že odpověď na problém nepříjemného chování ve zdravotnictví nelze hledat pouze u pacientů. Ano, slušnost je základním předpokladem pro oboustranný respekt, ale stejně tak je důležité, aby zdravotníci chápali svou roli nejen jako odborníci, ale i jako lidské opory pro ty, kteří jsou ve zranitelné situaci. Místo přenášení viny na jednu stranu bychom se měli zaměřit na zlepšení podmínek pro obě strany – ať už jde o pracovní prostředí lékařů, nebo o přívětivost a dostupnost zdravotní péče pro pacienty.
Jedině tímto způsobem lze budovat prostředí, kde si všichni navzájem porozumí a respektují se.
