Článek
Dnes se budím nevyspalý. Bitcoin a stín.
I.
Dnes se budím nevyspalý,
na srdci mě Bitcoinová touha pálí.
Jak Fialový voják, co v noci bloudí,
a v dálce zvony války (s Babišem) hřmí.
Chtěl jsem běhat, chtěl jsem lítat,
chtěl jsem hlasovat, debaty otevírat,
v oči tvoje voličské,
jen se dívat.
Ale svět je drsný hráč,
bere city, vrací pláč.
II.
Pak mě touha pohltila,
jak řeka, co pražské mosty smyla.
Oči mám teď zaslepený,
sny mý byly Fialovou gardou
zatracený.
Jsem jen právní poutník,
učitel práva správního
bývalý
Tichý blázen brněnský,
co včera neměl strach
ni bázeň.
II. a půl
Teď mě děsí každý policejní stín,
v srdci zbyl jen divnej Bitcoin a splín.
Bojím se… sebe, tebe,
kdo mi vrátí modrý (pravicový) nebe?
Kdo mě vytáhne zas vzhůru,
když padám dolů, do bezdůvodu ?
Snad anděl Decroix, co se mi hloupě směje,
snad píseň, co v bolesti hřeje.
Nebo ty…
a nebo já,
co z popela vstane,
a řekne: „Dá se to hrát!“
Tohle není konec cesty,
to je boj.
A i když prší,
v dálce svítá.
Nad hlavou se zvedá roj
hvězd, co svítí –
když už vítěz padá.
Vzhůru Brno!
Teď jde o všechno!
