Článek
Nedávno se na mne jeden student obrátil se zajímavým ekologickým poznatkem a dotazem – jak to Jihomoravský kraj (resp. jeho hejtman Jan Grolich) se neustále kasá tím, že je velice ekologický, dokonce nově zřídili jakousi krajskou Radu pro klima Jihomoravského kraje,a pak udělí 35 milionovou dotaci na soukromý krajně neekologický závod motorek?
Popravdě relevantní odpověď jsem neznal, avšak alespoň jsem hloubavého studenta pochválil za aktivní kritické myšlení. Dodejme, že podobně štědrý je k zmíněnému soukromému projektu nejen citovaný JMK, ale i český stát a statutární město Brno.
Po letech absence se do Brna v létě 2025 vrátila slavná Velká cena České republiky v serii MotoGP. Akce s údajně celosvětovým dosahem však opět vyvolává otázky, které nesmějí zůstat stranou veřejné diskuze: je spravedlivé a efektivní, aby daňoví poplatníci dotovali soukromý sportovní podnik částkou 170 milionů korun ročně? A existují lepší alternativy, než financovat okruh z veřejných rozpočtů?
Letos pořadatelé získají kombinaci dotací: 100 milionů korun od Národní sportovní agentury (NSA) a dalších 70 milionů od Jihomoravského kraje a města Brna. Každý územně samosprávný celek pěkně po 35 melounech. Tyto peníze musí ještě potvrdit příslušná zastupitelstva, ale jejich schválení se jeví jako téměř jisté. Počítá se s tím, že bez nich by závody nebyly uskutečnitelné – neboť organizátoři nedisponují dostatečnými vlastním zdroji.
Podle zájemců o dotace má MotoGP pro veřejné rozpočty i ekonomický přínos: studie objednaná pořadatelem konstatovala, že přínos do státních, krajských a místních rozpočtů může dosahovat přibližně 300 milionů korun (včetně multiplikovaných efektů). Tato analýza je však financovaná subjekty, které akci samotnou organizují, a její závěry tak nelze považovat za plně nezávislé.
Globální srovnání: jak to funguje jinde
V rámci fair play nutno zmínit, veřejné dotace do sportovních moto-podniků nejsou výhradním fenoménem Česka. V některých (zejména mimoevropských) zemích se veřejné peníze podobným akcím přispívají – zejména tam, kde je motocyklistický sport součástí státního marketingu nebo sportovní politiky. Typické je to zejména pro Asii, kde si s ochranou přírody zatím tolik hlavu nelámou.
Některé asijské Grand Prix holt výrazně spoléhají na vládní pomoc. Jiný kraj, jiný mrav.
Ale ne všude je veřejná podpora nezbytná. V seriálu MotoGP existují příklady podniků, které fungují bez dotací:
- Grand Prix Japonska v Motegi organizuje Honda Racing Corporation, která závody financuje ze svých vlastních zdrojů – částky na pořádání tak nejsou kryty veřejnými penězi.
- Silverstone v Británii hostí britskou Grand Prix bez státních dotací; Britský klub závodních jezdců, který okruh provozuje, kryje náklady ze vstupného, reklam a komerčních partnerství.
- Okruhy v Assenu (Nizozemsko), Le Mans (Francie) či Mugellu (Itálie) rovněž fungují téměř bez veřejných peněz, spoléhajíce na sponzory, vlastní infrastrukturu nebo příjmy z provozu.
Existují i příklady závodních okruhů, které investor financoval přímo ze soukromého kapitálu bez veřejných zdrojů – jako Balaton Park Circuit v Maďarsku, který vznikl investicí soukromé skupiny bez veřejných dotací.
Proč to nejde bez veřejných peněz?
Argument organizátorů, že bez veřejné podpory „žádná sportovní akce podobného rozsahu nelze organizovat“, je však třeba kriticky posoudit. Mnoho okruhů srovnatelné úrovně dokázalo dlouhodobě fungovat bez dotací – financováno vstupným, sponzorskými smlouvami, prodej televizních práv a z reklam. Model je tedy možný, když je správně nastaven.
Veřejné dotace navíc plní primárně roli krytí tzv. zalistovacích poplatků – což jsou poplatky promotérovi seriálu (španělská společnost Dorna) za zařazení závodu do kalendáře. Výše těchto poplatků je neveřejná, ale odhaduje se v řádu stovek milionů korun. Pokud by je měl pořadatel nést bez externí podpory, finanční riziko by se významně zvýšilo.
Kdo dotace skutečně platí?
Z veřejných rozpočtů dotace hradí především státní prostředky přes NSA a pak místní a regionální rozpočty. Peníze občanů tak jdou částečně na krytí rizik a nákladů soukromé akce, která má generovat ekonomický efekt spíše pro podniky v jihomoravském regionu než pro stát jako celek.
Přitom vystupují i odborné názory, které upozorňují na to, že analýzy ekonomických přínosů často nezohledňují náklady příležitosti – tedy co by se stalo v případě, že peníze zůstanou ve veřejných rozpočtech a investují se jinam. Taková analýza zatím veřejně neexistuje.
Závěr
Zatímco MotoGP bezpochyby přináší prestiž, turistický ruch a krátkodobé hospodářské oživení, otázka placení této akce z veřejných peněz zůstává zásadní. Existují modely, které dokazují, že velké závody mohou fungovat i bez dotací – spoléhající se na silné komerční založení a efektivní marketing. Český model dnes spíše potvrzuje opak: veřejné rozpočty pojímají významnou část nákladů soukromé akce.
Zda je právě teď podpora ve výši 170 milionů prospěšná – či zda se veřejné peníze nevyužívají lépe někde jinde – by měla být předmětem širší a hlubší veřejné debaty, nikoli přijata jako samozřejmost.
Osobně vidím maximální výši veřejné dotace někdo okolo 10 milionů, šetřit se musí všude. Nezapomínejme, že náš stát má přes tři a půl bilionu dluhu, a dostávat peníze od takového „zadluženého chudáka! Snad nemůže nikoho těšit.
