Svět kryptoměn. Nepřiměřenost přísného postupu k regulaci: MiCA jako test právního státu?

Pro pět ran do bankovní čepice žadatelé o povolení poskytovat služby související s kryptoaktivy podle nařízení Markets in Crypto-Assets Regulation (MiCA) to nemají dnes lehké, ale kdo má? Nicméně pěkně popořadě.

Na trhu kryptoaktiv jsme si roky zvykli na téměř libertariánské „bezprávní“ prostředí. Najednou však přichází Markets in Crypto-Assets Regulation (MiCA) a s ním požadavky, které svou strukturou připomínají licenční režim pro banky či obchodníky s cennými papíry.

Pro některé žadatele o licence je to „revoluční skok“ – z neregulovaného prostoru do světa compliance, kapitálových požadavků a detailní dokumentace.

Stěžovatelé namítají nepřiměřenost. Tvrdí, že aplikace maximální přísnosti a formalismu – vedoucí až k zastavení řízení pro neúplnost žádosti – je věcně nesprávná. Dovolávají se proporcionality a přiměřenosti. Deklarují ochotu splnit jakékoliv požadavky regulátora (v Česku ČNB). Žádají tolerantnější přístup k administrativním nedostatkům.

Stanovisko správního orgánu (Sekce dohledu nad finančním trhem - SDFT II) je v jádru ortodoxní – a právně konzistentní. Přiměřenost regulace jako takové již byla posouzena unijním normotvůrcem v legislativním procesu. Správní orgán není oprávněn nahrazovat tuto volbu vlastní úvahou o „tvrdosti“ či „měkkosti“ pravidel.

Ergo kladívko, v systému dělby pravomocí není regulátor druhým zákonodárcem.

Zásada proporcionality v rámci správního řízení neznamená možnost prominout zákonné podmínky. Její funkcí je kontrola, zda zásah sleduje legitimní cíl a je vhodný, potřebný a přiměřený.

Cíle MiCA – ochrana investorů, integrita trhu a finanční stabilita – jsou legitimní. A požadavky jsou závazné pro všechny členské státy i žadatele.

Jinými slovy: proporcionalita není nástrojem k „zjemnění“ jasně stanovených podmínek licence.

Argument „novosti odvětví“ působí spíše politicky (či TikTokově) než právně.

Skutečnost, že se jedná o dříve neregulovaný sektor, sama o sobě neimplikuje nepřiměřenost regulace. Historie finančních trhů ukazuje, že deregulované prostředí bývá následováno institucionalizací pravidel – zejména pokud se ukáže systémové riziko.

MiCA v tomto smyslu nepředstavuje trest, ale integraci kryptoslužeb do standardního rámce finančního dohledu. To, co bylo dříve „startupovým experimentem“, se stává součástí finanční infrastruktury. A infrastruktura se nereguluje benevolencí.

Časté jsou námitky neúspěšných žadatelů o licence: „jsme schopni a ochotni splnit vše, co po nás regulátor chce“.

To je sice chvályhodné, jenže licenční řízení není investiční příslib ani motivační rozhovor. Posuzuje se splnění podmínek k určitému okamžiku. Deklarovaná vůle nemůže nahradit faktické splnění zákonných náležitostí.

Správní orgán navíc nemá pravomoc aplikovat „tolerantnější režim“ jen proto, že subjekt působí seriózně. Takový přístup by byl nejen contra legem, ale i nerovný vůči ostatním žadatelům.

Je otázkou, zda je MiCA přísná. Pravděpodobně ano.

Je otázkou, zda představuje výrazný regulatorní skok. Bezpochyby. Ale z hlediska právního státu je zásadní něco jiného: aby pravidla byla předvídatelná, obecná a aplikovaná rovnoměrně.

Pokud bychom připustili, že novost sektoru odůvodňuje shovívavost k nesplnění zákonných podmínek, otevřeli bychom dveře selektivní aplikaci práva. A to by bylo systémově nebezpečnější než jakákoli „tvrdost“ regulace.

Regulace může být politicky diskutabilní. Ale dokud platí, musí být aplikována. V tom spočívá elementární loajalita správního orgánu k právnímu řádu – i tehdy, když to pro jednotlivého žadatele znamená nepříjemný, byť právně předvídatelný zásah.

--------------------

Prameny:

Kontrolní hádanka - bez google - co znamená zkratka SDFT ?

Pište, prosím, do komentářů pod článkem.