Článek
O to větší šok zažil, když na internetu zhlédl video z otevření nového blanenského bazénu.
„Nejdřív jihomoravský hejtman hodí oblečeného starostu do bazénu. A potom starosta hodí do vody hejtmana. To už jsem si myslel, že jsem omylem přepnul na nějakou zábavnou soutěž,“ povzdechl si senior a odložil brýle na stůl.
První, co ho napadlo, nebyla politika, ale medicína.
„Vždyť tam přišli v oblecích! V saku, v kalhotách, v botách. Pravda boty a ponožky si tedy sundali, abych jim nekřivdil…
Nicméně to přece není zrovna učebnicový příklad hygieny. Člověk celý život nabádá pacienty, aby dodržovali čistotu, a pak vidí něco takového.“
Když se trochu uklidnil, začal přemýšlet historicky.
„Představte si prezidenta Masaryka. Dokážete si představit, že by při otevření nějaké stavby popadl Edvarda Beneše za loket a šup s ním do Vltavy? Nebo že by se oba v oblecích cachtali v podolském bazénu? Já tedy ne.“
Senior přitom zdůrazňuje, že proti humoru nic nemá.
„Já mám legraci rád. Ale všechno má mít míru. Politik nemusí být suchar, ale také nemusí připomínat moderátora televizní show.“
Pak se na chvíli zamyslel.
„Možná jsem stará škola. Když jsem byl mladý lékař, otevřela se nová ambulance. Přestřihla se páska, připilo se minerálkou a tím to skončilo. Nikoho nenapadlo hodit primáře do sterilizátoru.“
Nad šálkem kávy pak pronesl větu, která stojí za zapamatování.
„Dřív se politici snažili získat respekt. Dnes mají občas pocit, že musí za každou cenu získat lajky.“
A pak už jen pokrčil rameny.
„Třeba je to nová doba. Jen doufám, že až budou jednou otevírat novou nemocnici, nebude se primář spouštět z helikoptéry do operačního sálu. A při otevření nové radnice snad nezačne starosta skákat z balkonu do kašny.“
Nakonec se však usmál.
„Bazén je krásný a lidem bude dobře sloužit. Jen bych příště nechal do vody skákat děti v plavkách. Ty tam totiž patří přirozeně.
Politikům podle mě pořád sluší víc pevná zem pod nohama než mokré košile a kalhoty, no ne?“
