Článek
Obutá – neobutá, aneb když se principy zouvají a vyslékají podle aktuální potřeby
Z úst politiků ODS a dalších představitelů koalice SPOLU často slýcháme : S hnutím ANO nikdy!
Andrej Babiš je údajně nebezpečný pro demokracii, jeho styl vládnutí je autoritářský, stát řídí jako firmu – a s takovým partnerem prý slušní demokraté prostě neusedají ke stolu.
Jenže jakmile se podíváme z Prahy trochu do regionů, začíná být tenhle příběh najednou plný výjimek a kompromisů. V Brně? Tam SPOLU vládne s ANO už dlouho. V Ostravě? Totéž. V některých krajích? Opět ruku v ruce.
Koalice s ANO existují mj. v Ústeckém, v Pardubickém a Zlínském kraji.
Najednou jakoby žádná ideová propast mezi liberálně-konzervativním blokem a Babišovým marketingovým strojem neexistovala.
A tak se nabízí jednoduchá otázka: proč to, co je na celostátní úrovni nepřijatelné, přestává vadit na úrovni krajské nebo komunální?
Odpověď, kterou političtí matadoři rádi servírují, zní: v regionech se nehraje ideologie, ale praktická správa věcí veřejných. Prý tam ANO není tak nebezpečné. Prý jde hlavně o to, kdo má odborníky a s kým se dají dělat kompromisy.
Jenže to je přesně ten okamžik, kdy se z principu stává obchod. Z „nikdy s ANO“ je „když to jinak nejde“. A z politické zásadovosti se stává gumička, která se natáhne, ohýbá, překroutí – ale hlavně, aby to vyšlo. To už jsme ale v pohádce o obuté – neobuté. V Praze je ANO toxické, v krajích přínosné. V hlavním městě kazí politickou kulturu, v regionech ji prý obohacuje.
Buď tedy ANO ohrožuje demokracii, a pak s ním nespolupracujeme nikde – ani v Praze, ani v Brně. Nebo je to jen politický konkurent jako každý jiný, a pak si přiznejme, že celostátní teatrální vymezování je jen pozlátko na oči voličům.
Pravda je přitom zřejmá: spolupráce s hnutím ANO je pro mnoho politiků SPOLU jen otázkou příležitosti a počtů. Tam, kde se to hodí, se demokracie přestane ohrožovat, zásady se uloží do šuplíku a jede se dál. Přitom právě takovéto lavírování a dvojí metr ničí důvěru voličů víc než jakékoli Babišovy billboardy.
Závěrem - voliči nejsou slepí!
A možná by nebylo od věci připomenout si, že voliči nejsou slepí. Vidí, že zatímco se na tiskových konferencích demonstruje zásadovost, v zákulisí se rozdávají posty. A že není nic staršího než včerejší slib, obzvlášť ten předvolební.
Takže ano – jednou obutí, podruhé neobutí. Ale nečekejme, že v tom voliči budou ještě dlouho ochotni chodit.
