Pět zajímavostí o Lidových novinách, které jste asi netušili

Patří mezi legendy české žurnalistiky. Lidové noviny přežily Rakousko-Uhersko, první republiku, nacismus, komunismus i digitální revoluci. Jejich historie je plná překvapivých momentů, velkých osobností i dramatických zvratů. Tady je pět zajímavostí, které možná neznáte.

Mnoho lidí si myslí, že Lidové noviny byly odjakživa pražským deníkem. Ve skutečnosti vznikly roku 1893 v Brně zásluhou novináře a politika Adolfa Stránského. Tehdy šlo o moravský list, který se postupně vypracoval mezi nejvlivnější noviny českých zemí.

Lidovky byly doslova přehlídkou intelektuální elity první republiky. Publikovali zde Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Ferdinand Peroutka či Rudolf Těsnohlídek. Objevovaly se zde dokonce texty prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka a Edvarda Beneše. Pro mnoho autorů bylo publikování v Lidových novinách otázkou prestiže.

Dnes jsou kreslené vtipy v novinách běžné. Na začátku 20. století to ale byla novinka. Právě Lidové noviny byly prvním českým deníkem, který pravidelně zveřejňoval politické karikatury a ilustrace. Významně tím ovlivnily podobu moderní české žurnalistiky.

Po únoru 1948 se noviny dostaly pod komunistickou kontrolu a roku 1952 byly definitivně zrušeny. Návrat přišel až v době normalizace — ovšem ilegálně. V roce 1987 začali disidenti vydávat samizdatové Lidové noviny. Mezi jejich obnoviteli byli například Jiří Ruml nebo Jiří Dienstbier. Po listopadu 1989 se znovu staly legálním deníkem a symbolem svobodné žurnalistiky.

Přestože přežily dvě světové války i totalitní režimy, klasické tištěné vydání nakonec „dohnal“ digitální věk. Vydavatel oznámil ukončení tištěné verze v srpnu 2024. Po více než 130 letech tak skončila jedna z nejslavnějších kapitol českého tisku. Prestižní web lidovky.cz však pokračuje dál.

A sobotní papírové LN (jako příloho MF Dnes) vycházejí dodnes, tedy i v květnu 2026.