Článek
Vzpomínáte na ty ušlechtilé řeči o úsporách, transparentnosti a zodpovědném hospodaření se státními financemi? Ano, to byli Piráti před volbami.
Dnes, dávno po volbách však realita vypadá poněkud jinak.
Tato politická formace, která se ve sněmovních volbách propadla na pouhé čtyři poslance, si přesto nárokuje post místopředsedy parodon místopředsedkyně Poslanecké sněmovny – s veškerými finančními výhodami, poradci, služebním automobilem a řidičem.
Jinými slovy, zatímco běžní občané si mají utahovat opasky, politici si žijí na vysoké noze. Nebo přesněji – Piráti si zvykli na luxus, který je v ostrém kontrastu s jejich původní rétorikou. Čtyři poslanci by v normální zemi znamenali okrajovou roli, nikoli privilegia na úrovni šéfů největších politických stran.
Jak vidno, u Pirátů se hlavní zásada politiky stala „káže vodu, pije víno“.
Zvláštní logika české politiky
V jiných zemích by tak malá frakce byla ráda, kdyby se vůbec dostala ke slovu. U nás? Má svého místopředsedu sněmovny, protože koaliční „kluci a holky“ musí být spokojení. Ostatně, z veřejných peněz se utrácí nejlépe, zvláště když jde o peníze někoho jiného.
Zatímco běžní lidé slyší o nutnosti šetřit, zdražování a odpovědném hospodaření, politické elity se dál vozí v limuzínách a přijímají poradce za statisíce.
Není divu, že obyčejný občan ztrácí důvěru v politiku. Když mu vláda říká, že na důchody nebude, ale na čtyřčlenný poslanecký klub se místopředsednický post najde, je jasné, že něco nehraje.
Vítejte v republice absurdity
Představme si, že by soukromá firma fungovala podle stejných pravidel jako česká politika. To by znamenalo, že podnik, který má čtyři zaměstnance, si najme generálního ředitele, zástupce ředitele, tým poradců a pořídí luxusní vozy s osobními řidiči. Každý soudný podnikatel by se chytal za hlavu a očekával krach během pár měsíců. Ale v politice? Tam je to běžná praxe. Odpovědnost za vlastní rozhodnutí? Nula. Důsledky nehospodárného chování?
Žádné.
Pirátská cesta: Z idealistů k profesionálním politikům
Piráti kdysi slibovali změnu. Tvrdili, že budou jiní než tradiční politici.
A dnes? Z anarchistických idealistů se stali součástí establishmentu, kterému se kdysi vysmívali. Není to příběh jedné strany, ale celé české politiky, kde se po volbách zapomíná na všechny předvolební sliby a místo toho se rozdávají trafiky a funkce.
Tento příběh není pouze a jen o Pirátech samotných. Je o systému, který umožňuje takovéto výsměšné zacházení s veřejnými financemi.
A dokud si to občané nechají líbit, bude se tento „politický absurdiSTAN“ točit dál.
Až budete příště poslouchat moralizování politiků o tom, že je třeba šetřit, zkuste se zeptat, zda to platí jen pro vás – nebo i pro ně.
Šach mat!
