Článek
Takového toho „dobrého populismu“, kdy se tváříme, že řešíme problém, ale ve skutečnosti jen bez rozmyslu rozhazujeme peníze daňových poplatníků.
Klíčová otázka zní: Co vlastně dnes vojáci dělají? Kolik toho odbojovali? Jsme v situaci, kdy by jim měl stát zvyšovat platy, nebo spíš v situaci, kdy si armáda už teď užívá benefity, o kterých se jiným státním zaměstnancům ani nesní?
Voják má na rozdíl od úředníků dostatek zdravého pohybu na čerstvém vzduchu a minimální stres. Kancelářský pracovník – například úředník na stavebním úřadu nebo na úřadu práce – si naopak dennodenně ničí zdraví u počítače, má obrovskou odpovědnost, často čelí neustálému tlaku od občanů i nadřízených a jeho práce je nekonečným bojem s byrokracií.
Přesto dostane sotva polovinu platu vojáka. Kde je logika?
V době míru voják nemá reálnou odpovědnost. Nenese důsledky špatných rozhodnutí, nepodepisuje dokumenty, za které by mohl být popotahován, a pokud není zrovna v zahraniční misi, jeho riziko je minimální.
Oproti tomu úředník může být trestně stíhán za jediné pochybení. Pokud se tedy máme bavit o tom, kdo si zaslouží vyšší plat, je otázkou, proč by měl být prioritou právě voják.
O peníze jde až v první řadě
A kde by na zvednutí platů armádě autor článku vzal peníze? Sebral by je učitelům, kteří jsou už teď podhodnocení? Lékařům, kteří zachraňují životy?
Nebo snad navrhuje zvýšit daně, aby se mohlo více platit za práci, která v době míru ani není potřebná? Až bude válka, pak ať se o platech vojáků bavíme.
Do té doby je ale fér se ptát, zda není jejich ohodnocení už teď více než štědré.
