Článek
Nepřežije však střet se současností, v níž má metr čtvereční často větší cenu než stoletá paměť místa.
Představte si hospodu, kde se u jednoho stolu mohli potkat dělník, intelektuál, místní štamgast a spisovatel, který z obyčejných lidských řečí dokázal udělat literaturu. Žádný naleštěný interiér, žádné designové židle za cenu ojetého auta, žádná povinná nabídka avokádového toastu. Prostě hospoda. Pivo, jídlo, řeči a život, který se neřídí marketingovou příručkou.
Taková byla pražská Libeň. A právě takové místo teď mizí.
Hospoda, kde historie nebyla jen na jídelním lístku
U Jarolímků se čepovalo už od roku 1874. Proslulost podniku přitom nestojí jen na věku. Jeho jméno je spojeno s Bohumilem Hrabalem, jedním z největších českých spisovatelů, který Libeň miloval pro její svéráz, lidskou pestrost a poezii obyčejného života. Hospody pro něj nebyly pouhými místy, kde se konzumuje alkohol. Byly to malé laboratoře lidských osudů, kde stačilo naslouchat a příběhy se nabízely samy.
Ještě mnohem vážnější kapitola se zde odehrála za druhé světové války. Tehdejší hostinský František Jarolímek pomáhal československým parašutistům z operace Anthropoid, kteří se po atentátu na Reinharda Heydricha ukrývali v kryptě pražského pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje. Zajišťoval potraviny, které se k mužům v úkrytu dostávaly prostřednictvím odbojové sítě. Jarolímek válku přežil, přestože řada dalších lidí za pomoc odboji zaplatila životem.
Je to připomínka, že za obyčejnou fasádou starého domu se někdy skrývají mimořádné lidské činy. A že historická hodnota budovy nemusí být vyjádřena jen číslem v realitní nabídce.
Devadesát bytů místo jednoho kusu staré Prahy
A teď zpátky do roku 2026. Dům má ustoupit developerskému projektu, který počítá přibližně s devadesáti bytovými jednotkami. Investor argumentuje novou výstavbou a proměnou této části Libně. Z pohledu realitního trhu je to možná logické. Z pohledu městské paměti je to další ztráta.
Samozřejmě, nikdo nemá právo požadovat, aby každá stará hospoda zůstala navždy nedotknutelná. Budovy stárnou, podnikání se mění a majitelé mají své ekonomické zájmy. Jenže město není pouze součet stavebních parcel a výnosů z jejich zastavění.
Když zmizí stará hospoda, lze na jejím místě postavit novou restauraci. Lze otevřít kavárnu, pekárnu nebo bistro s interiérem podle posledních trendů. Co však nelze objednat u architekta, je atmosféra, která vznikala po generace. Tu nevytvoří ani drahý nábytek, ani historizující vývěsní štít.
A je tu ještě jeden háček. Nový bytový dům může mít v přízemí obchodní prostory, ale to automaticky neznamená, že v něm vznikne hospoda pro místní. Sám provozovatel podniku Petr B. podle médií odmítl nabídku pokračovat v nových prostorách. Obával se mimo jiné, že by se změnily ceny i skladba hostů.
Hospoda totiž není jen místnost s výčepem. Je to také určitá společenská dohoda: tady se lidé znají, tady se nikdo nemusí tvářit úspěšněji, bohatěji ani zajímavěji, než ve skutečnosti je.
Až se zhasne..
Na zániku U Jarolímků je smutné také to, že nejde o osamocený případ. Libeň postupně přicházela o další místa spojená s Hrabalem a její starou hospodskou kulturou. Některé podniky zanikly, jiné změnily podobu a další zůstaly jen v knihách, vzpomínkách a na starých fotografiích.
Člověk nemusí být romantik, který by chtěl vrátit Prahu do roku 1930. Nemusí ani tvrdit, že každá stará hospoda byla gastronomickým rájem. Podstatné je něco jiného: město, které dokáže uchovat jen fasády a nedokáže uchovat vlastní příběhy, postupně ztrácí svou osobitost.
V pátek 23. října se u Jarolímků koná poslední rozloučení. Potom se zavřou dveře a jedna kapitola Libně skončí. V budoucnu možná na místě vyrostou nové byty, lidé v nich budou bydlet a jejich každodenní život poběží dál. Jen už nebudou moci sejít dolů na pivo do hospody, jejíž historie sahala do dob jejich praprarodičů.
A tak si na závěr vypůjčím trochu hrabalovského smutku. Ne všechno staré je krásné a ne všechno nové je špatné. Ale když se všechno poměřuje jen cenou pozemku a počtem bytů, nakonec zjistíme, že jsme si postavili moderní město, ve kterém už není moc co vyprávět.
Tak na zdraví, Libni. A poslední, kdo bude od Jarolímků odcházet, ať nezapomene zhasnout.
--------------------------------
Prameny:
autorovy (četné) návštěvy tohoto zařízení
vyprávění hostů
