Článek
Nedávno jsem měl strašný sen, respektive rovnou dva. Nejprve se mi zdálo, že mne pan prezident, chtěl pověřit sestavením vlády. Stařičký generál mi říkal: Medvěde – Vy jste senior, břichomluvec, masotarián a bloger, takže je jasné, že nic nemáte, a tak nejste ve střetu zájmů, to je jasné, chudí poctiví a skromní lidé (jako třeba moje nebo vaše manželka) jsou budoucností naší země, to psala již Božena Němcová… S hrůzou jsem se probudil.
Nicméně za chvíli jsem měl jiný neméně hrůzný sen. Byl jsem osloven jakousi redakcí, abych se vyjádřil, který zákon za rok 2025 pokládám za nejhorší. A nemohl jsem si na nic vzpomenout, a říkal jsem jim – dobří lidé napište mi až o letních prázdninách. Vysmáli se mi.
Nejhorší loňský zákon
In medias res: Za suverénně nejhorší za rok 2025 , zejména pro svobodu zdejšího člověka, pokládám Zákon č. 24/2025 Sb.
Tedy zákon, kterým se mění zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, včetně trest.zákoníku. A to zejména v bodě, kterým se zavádí nový sporný trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“.
Citovaný právní předpis je zářný příkladem dobrého úmyslu, který se ztratil někde mezi paragrafy za zdmi malostranských parlamentních paláců.
Měl asi posílit ochranu státu před skutečnými hrozbami – tedy před aktivitami, které směřují k podkopání jeho bezpečnosti ve prospěch cizí moci.
Jenže způsob, jakým byl nakonec napsán, doplňován a odhlasován, bohužel otevírá nepřiměřeně velký prostor pro zneužití. A to v míře, která by měla budit pozornost každého, kdo má základní představu o právním státě.
Nikdo rozumný nepopírá, že stát potřebuje nástroje proti těm, kdo by jej chtěli vědomě oslabit či rozvracet. To však neznamená, že lze napsat trestní ustanovení tak vágně, že prakticky nevymezí hranici mezi trestnou činností a běžným občanským životem. V tomto případě je jádrem problému právě neurčitost – „činnost pro cizí moc“, „neoprávněná činnost“, a řada dalších.
To nejsou právní pojmy s jasným obsahem. To jsou pojmové „mlhy.“
V právu platí po staletí známé pravidlo: čím vágnější definice, tím větší prostor pro svévoli.
A svévole je přesně to, čemu má právní stát (Rule of Law) bránit. Zákon tak paradoxně vytváří hrozbu, že pod jeho působnost můžou spadnout i činnosti, které s bezpečnostním rizikem nemají nic společného.
Mezinárodní spolupráce nevládních organizací? Publikování kritického článku v zahraničních novinách či časopise? Účast na mezinárodní konferenci, kde padne ostrý názor na českou politiku? Vše teoreticky může být vykládáno jako „činnost směřující ve prospěch cizí moci“, pokud se tak rozhodne někdo dostatečně horlivý – nebo dostatečně motivovaný.
A v tom tkví největší nebezpečí: politizace trestního práva.
Právo má být štítem, ne klackem
Trestní zákoník má chránit, ne bezhlavě zastrašovat. A přesto tato nová (letošní) úprava dává politikům pokušení – možnost vztáhnout paragraf na nepohodlné jedince či organizace. Stačí, aby někdo označil kritiku za „spolupráci s cizí mocí“, (ve stádiu přípravy), ano dle nového zákona je trestná i příprava toho trestného činu. A problémy jsou na světě.
Sečteno - Takové zákony nevytvářejí bezpečnější stát. Vytvářejí nejistější společnost, která si začne dávat pozor na slova, aby náhodou nevybočila z mantinelů, jež nikdo pořádně nevidí. A když si lidé začnou autocenzurovat názory jen proto, že nechtějí riskovat trestní stíhání, není to ochrana demokracie, ale její postupné oslabování.
-----------------
(autorský text, modifikovaně psáno pro MFD)
