Právo: Tři věci, které jste nevěděli o nároku oběti znásilnění na peněžitou satisfakci

Jaké možnosti české právo nabízí a na co si dát pozor?

Přestože znásilnění představuje mimořádně závažný zásah do psychického i fyzického stavu člověka, nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatňuje pouze část poškozených. Podle dostupných údajů oznámí tento trestný čin jen asi pět procent obětí, což představuje přibližně 600 případů ročně. A ani mezi těmi, které se rozhodnou obrátit na policii, nevyužije možnost požadovat finanční odškodnění každý.

Důvodů je několik. Některé oběti nejsou dostatečně informovány o svých právech. Jiné se obávají dalšího psychického zatížení spojeného s řízením nebo nechtějí být okolím vnímány jako osoby, které se chtějí na pachateli „obohatit“. Roli hraje i strach z takzvané sekundární viktimizace, tedy znovuprožívání traumatu během soudních řízení.

Přitom právo na náhradu nemajetkové újmy je zcela legitimní součástí ochrany obětí trestných činů.

Mnoho lidí se domnívá, že pokud poškozený neuplatní svůj nárok během trestního řízení, o možnost získat náhradu definitivně přichází. To však není pravda.

Nárok lze uplatnit v takzvaném adhezním řízení, které je součástí trestního procesu. Pokud soud pachatele uzná vinným, může mu současně uložit povinnost zaplatit oběti peněžitou satisfakci. Praxe však ukazuje, že soudy často rozhodnou pouze o části nároku a ve zbytku odkážou poškozeného na občanskoprávní řízení.

Ani v případě, že oběť svůj nárok v trestním řízení vůbec neuplatní, není vše ztraceno. Může se následně obrátit na civilní soud a domáhat se ochrany svých osobnostních práv. V rámci žaloby na ochranu osobnosti lze požadovat náhradu za zásah do lidské důstojnosti, soukromí, zdraví, cti či rodinného života.

Civilní soud přitom zpravidla vychází z výsledků trestního řízení a posuzuje konkrétní dopady jednání pachatele na život poškozeného.

Možná nejméně známou skutečností je, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podléhá promlčení. Nestačí tedy spoléhat na to, že se poškozený může domáhat svého práva kdykoliv v budoucnu.

Obecně platí, že nárok je třeba uplatnit do tří let ode dne, kdy mohl být vykonán poprvé. Pokud je nárok uplatněn v adhezním řízení, běh této lhůty se přerušuje a znovu začíná běžet až od právní moci odsuzujícího rozsudku.

Po uplynutí promlčecí doby sice žalobu podat lze, avšak pokud pachatel nebo jeho právní zástupce vznese námitku promlčení, soud zpravidla nárok nepřizná. Proto je důležité, aby poškození na možnost finanční satisfakce mysleli včas.

Právní řád nechrání oběti znásilnění pouze prostřednictvím trestního postihu pachatele. Poskytuje jim rovněž možnost získat peněžitou satisfakci za zásah do jejich důstojnosti, soukromí a duševní integrity.

Důležité je vědět, že odškodnění lze požadovat nejen v trestním řízení, ale také samostatně v občanskoprávním řízení.

Současně však platí, že tento nárok není neomezený a podléhá tříleté promlčecí (nikoliv prekluzivní) lhůtě.

Kuželová, T: Článek „Oběť znásilnění má nárok na peněžitou satisfakci“, epravo.cz, 2026. - zde https://www.epravo.cz/top/clanky/obet-znasilneni-ma-narok-na-penezitou-satisfakci-121195.html

VANČA, T. : Kompenzace újmy obětem znásilnění: jaká je realita? Praha: Právnická fakulta Univerzita Karlova, 2023. Legal Data Hub - https://www.prf.cuni.cz/sites/default/files/uploads/files/LDH2023-1-Kompenzace-ujmy-obetem-znasilneni.pdf - vyšlo také v rámci Advokátního deníku, ČAK, 2023

Drápal, J: Tresty za znásilnění jsou druhé nejpřísnější po vraždě, UK Praha, Legal hub, 2023 https://www.prf.cuni.cz/sites/default/files/uploads/files/LDH_4_23.pdf

www.zakonyprolodi.cz

HRDÁ, L.: Rozumějí soudy obětem násilných trestných činů? In: ŠIMÁČKOVÁ, Kateřina., HAVELKOVÁ, Barbara., ŠPONDROVÁ, Pavla. (eds.) Mužské právo. Jsou právní pravidla neutrální? Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, s. 340 – 341.

TICHÝ, L.: Ke čtyřem základním otázkám nemajetkové újmy. Právník, 8/2020, str. 624 – 626.