Článek
Jak jsem byl uvězněn na stadionu Baníku Ostrava
Stalo se nedávno. V rámci svých výletů po Česku, jsem zavítal také do třetího největšího a nejkrásnějšího našeho města, tedy Ostravy.
Chtěl jsem tam také navštívit Bazaly, kde hraje legendární Sparta, pardon Baníček. On tedy posledních pár let hraje ve Vítkovicích, ale skutečné srdce baníkovské je stále na Bazalech.
Jdu tedy do kopce ve Slezské Ostravě se tam kouknout. Páteční horké letní březnové odpoledne.
Přijdu až ke „statku“, ani nedýchám vzrušením, tedy spíše jsem se zadýchal do toho kopce. To víte 130 kilo živé brněnské váhy, to dá zabrat, a nadto cestou nebyla ani žádná otevřená restaurace se StaroBrnem a klobáskami ze kterých by tuk stříkal, jako moudrosti z Víta Rakušana.
Zkrátím to – vidím otevřenou bránu na stadion (pro auta), směle vházím na stadion, přicházím letmými plavnými kroky, skoro jako osmdesátiletá baletka ze Slezského národního divadla, až k trávníku. Fotím si chacharské svatostánek a kochám a kochám se….
A v tom brána zavřela. Naštěstí vidím, že vedle je branka pro pěší, říkám si to je pohoda. Tudy se medvěd dostane lážo plážo ven. Přijdu k ní, a moravsko-slezský světě, zboř se, také zamčená. Šok!
Co teď, budu tam o hladu a žízni nucen vyčkat do pondělí? Mám na sebe zavolat udatnou městskou chacharskou policii?
Nikoliv, nevzdal jsem to. Vydal jsem se kolem trávníku, a najednou světýlko. Vidím statného muže z ochranky. Již odjišťoval bouchačku a granát. Volám na něj – Dobrý muži, chlapisko nebojácné, tam se zavřela ta brána, nemohu ven!! Drsný Ostravak nehnul brvou.
540965288_24363940996599307_87350846953887812_n
Ergo fotbalové kladívko, již jsem měl na krajíčku a povídám s obrovskou pokorou: Dědečku, prosím, jak se dostanu ven? Ostravak Ostravski jen zamumlal: Ty se odsud už nikdy nedostaneš….
Pokračování příště….
